Bez mučení se přiznám, že jsem čekal strašnou až naprosto šílenou koninu. Existenci jedenáctého filmového Star Treku (2009) šlo odpustit alespoň za to, že oživoval legendu (a při vysokém rozpočtu se jednalo i o vizuálně krásnou podívanou), přičemž tam hráli alespoň čtyři slušní herci. Dvanáctý Star Trek: Do temnoty (2013) už ale neomlouvalo nic (ani — nyní částečně obměnění — jiní čtyři slušní herci). A nyní přišel Star Trek: Do neznáma…
…který se mimořádně povedl! Nicméně ještě chvilku budu negativní 😉 Považte následující. Film režíruje stejný člověk jako Rychle a zběsile (suma sumárum nic proti tomu filmu, jen je to snímek poněkud jiný), tj. Justin Lin, a scénář dělal mj. i Simon Pegg. Toho člověk snad nemůže mít nerad, ale já si ho vždy spojoval spíš se scénáři filmů jako je Soumrak mrtvých. Což sice je můj šálek kávy, ale opět nikoliv právě Star Treku podobný. Ano, jistá naděje se skrývala v tom, že Pegg je trekkie (a to se naštěstí ve finále výrazně projevilo).
Takže přeze vše šťastná třináctka? Scénář sice není bůhvíjak novátorský, ale nezaregistroval jsem nějaké větší logické lapsy, což je příjemná změna. Zároveň nenutí herce do otravných a dokola opakovaných vztahových póz jako v předchozích dílech (viď Zachary Quinto). Kapitán Kirk v podání Chrise Pinea mi poprvé vysloveně sedl (opět možná díky scénáři, který ho mj. nenutil mluvit o souloži se zvířaty). Ale hlavně: zápletka i finální pointa je startreková, trvalo to tři filmy, než se to povedlo. Tohle konečně je Star Trek.
Tím nechci říct, že ve filmu není mnoho propriet shodných s předešlými díly. Naopak, plynule na ně navazuje a s citem je používá. Stále je to akční film s množstvím soubojů (spousta recenzentů píše, že nepřehledných, osobně nesouhlasím), stále je tam dost humoru, ale celé si to lépe sedá. Celé je to vyzrálejší (stojí za to říct, že trailer opravdu dost klame) a uvěřitelnější (lidé konají ze smysluplnějších pohnutek a mají motivy, s nimiž se lze ztotožnit).
Řemeslnou stránku tady asi nemá smysl moc rozpitvávat. Trochu pastelové, ale celkově perfektní. Hudba recykluje sice stále stejné, ale stále relativně slušné motivy (což doslova desítky let dělaly i staré Star Trek filmy, nicméně Jerry Goldsmith a James Horner byli o třídu lepší skladatelé než Michael Giacchino). Asi nejvýraznější změnou je absence “lens flares” — uměle přidaných odrazů od čoček kamery ve filmu. Žádný Abrams, žádné odrazy :-) Filmu to vizuálně (až nečekaně výrazně) přidává.
Na závěr ještě jednou zdůrazním to hlavní: Z novodobých Star Trek filmů tenhle první má v sobě nejvíc oné substance, kvůli které se Star Trek stal před padesáti lety takovým fenoménem. A je to tak velmi dobře. Justin Lin to zvládl, a konečně tady je film, který vedle Khanova hněvu, Neobjevené země a Prvního kontaktu nevypadá hloupě.
Epilog
J. J. Abrams “odsunutý” pouze na post producenta je zjevně to nejlepší, co sérii mohlo potkat. Nevěřil jsem, že napíšu takovéto zhodnocení. Chvíli jsem dokonce i váhal jestli na film jít — tedy celé minuty, pro mě celá věčnost 😉 V duchu jsem si připravoval fráze obsahující hřebíčky a rakve… a ono ne, nebylo to nutné. Star Trek: Do neznáma je prostě velmi milé letní překvapení. Doporučuji.