Předně musím říci, že, co do focení, jsem naprostý amatér (jak co do kompozice, tak co do použité techniky — raději se neptejte). Nic si v tomto směru nenalhávám a asi mám poměrně výrazný prostor ke zlepšení. Jestli se ptáte, proč i přesto vůbec něco zveřejňuji, a ještě ke všemu na webu (a jsa pod tím podepsán), je to proto, že mi daná tématika přišla příliš zajímavá na to, abych si ji syslil pro potřeby soukromého alba.
Co se týká seskupení focených lokalit, snažil jsem se primárně o geografické členění (jak ostatně mapka výše napovídá), byť ne vždy to šlo ideálně. Fotogalerie by měla jít zobrazit na každém přiměřeně novém zařízení (a stejně tak laděném prohlížeči). Tedy snad (o pojmu responzivní design slyšela při velmi rychlém průjezdu vlaku). Stručné info o licenci pro případné šíření naleznete tradičně zcela dole.
Nebo přesněji nejprve chrám (známý i pod názvem chrám Boží moudrosti), poté mešita a nyní muzeum. Impozantní stavba z éry Justiniána I. (počátek stavby byl započat v roce 532) a asi jeden z vrcholů, nejen byzantského, stavitelství. (Je obklopena stejně impozantními davy turistů, což Vám, jakožto také turistovi, v daný okamžik zrovna náladu nezvedne.) Současná podoba je silně ovlivněna již dávnou přestavbou na mešitu, kvůli čemuž je zachována pouze část původní mozaikové výzdoby. Tak, či onak, se jedná o jednu z největších původně sakrálních staveb na světě.
Zpět k mapě
Z původního hypodromu se dochovalo málo. Asi největší známkou toho, že se tu nacházelo něco monumentálního, je velké prostranství, které se zhruba kryje s jeho lokací. Dohledáme zde Theodosiův obelisk, u kterého by neměly překvapit vyobrazené egyptské symboly značící jeho původ. Druhý (a podstatně méně zachovalý) je pak tzv. Konstantinův (VII.) obelisk, což se může plést, neboť jen římských/byzantských císařů takového jména bylo jedenáct. Zbytek fotek je pak zaměřen na Modrou mešitu (mešita Sultan Ahmed, r. 1617) a její vnitřní výzdobu. Zcela dole (onen malý mramorový monolit) je pak tzv. Milion — referenční bod pro římské zeměměřiče).
Zpět k mapě
Jedna z vůbec nejstarších památek ve městě (r. 330) pojmenovaná po Konstantinovi I. Velikém. Historicky i dnes tvoří střed náměstí (historicky Konstantinova fóra) a důležitý orientační bod už tím, že je na třídě/ulici (zvolte dle libosti) tvořící spojnici mezi chrámem Hagia Sofia a jednou z městkých bran (Xylokerkos). Mimochodem, nevěřte Google, na svých mapách ho umisťuje o hezkých pár set metrů vedle, což je poněkud zmatečné. Nicméně člověku to dojde už vzhledem k faktu, že je zakreslen doprostřed Modré mešity. V bezprostřední blízkosti se pak nyní nachází (mně neznámá) mešita (viz snímek v západu slunce).
Zpět k mapě
Palác Topkapı a jeho bezprostřední okolí. Sídelní místo tureckého sultána, rozlehlé a s mnoha parky. Vedle stojící Gótský sloup s ním bezprostředně sousedí, možná je starší než Konstantinův sloup, možná ale také ne. Těžko říci (což se tak stane, když ho postavíte na počest vítězství nad Góty, přičemž jste poměrně často během své historie válčili s Góty). Na dalších snímcích je možné vidět zbytky přímořských hradeb (s výhledem na Bospor) a takřka nedefinovatelné oplocené trosky (sirotčinec sv. Pavla).
Zpět k mapě
Trosky alokované bezprostředně u pobřeží níže jsou posledním existujícím pozůstatkem z komplexu Velkého císařského paláce, jedná se o tzv. Buculeonský palác. Více se k tomu asi nedá dodat, snad jen to, že opuštěn byl už samotnými Byzantinci (zhruba ve třináctém století), kteří přesídlili do Blachernského palácového komplexu na druhé straně města (viz dále), a který se tedy stal novým císařským sídlem. Druhá budova je bývalý kostel (nyní mešita) sv. Sergia a Baccha opět z éry Justiniána I. (stavba sloužila jako vzor pro Hagiu Sofiu).
Zpět k mapě
Další z odkazů na Justiniána I. Celý používaný název je Bazilika Cisterna. Poměrně monumentální (140 metrů dlouhá) podzemní nádrž se sloupořadími s (vesměs) korintskými hlavicemi. Zajímavosti tu jsou dvě. Předně dvě hlavy medúzy, patrně vzaté z jednoho ze starých polytheistických chrámů. A dále jeden ze sloupů (onen nazelenalý) se specifickou výzdobou, která by svědčila o dřívějším použití v mnohem významnější stavbě (snad součást vítězného oblouku?). Cisterna se nachází bezprostředně vedle hypodromu a chrámu Hagia Sofia a velká většina sloupů se zdá být původních. Úctyhodná úroveň stanvitelství.
Zpět k mapě
Zmíněná pevnost je vlastně rozšířením Theodosiových hradeb směrem dovnitř do města. Jak už název sám napovídá, jedná se o pevnost tureckou, která byla postavena krátce po dobytí Konstantinopole. Není bez zajímavosti, že zde bylo vězněno více prominentních osob včetně některých přeživších členů z byzantské/trapezuntské císařské dynastie Komnenovců a dalších vysokých úředníků (jsou to velmi smutné příběhy). Snímky zobrazují jak původní byzantské vnější hradby, tak přistavěnou pevnost jako takovou (typickou válcovitými věžemi).
Zpět k mapě
Theodosius bylo další z populárních jmen mezi byzantskými císaři. Hradby na snímcích dal (převážně) zbudovat konkrétně Theodosius II. (v první polovině pátého století). Zvážíme-li se na tehdejší situaci v Evropě, dává takový úmysl dokonalý smysl. Hradby jsou monumentálním opevněním, které se skládá ze tří pásem: (1) z napustitelného vodního příkopů (řešícím i převýšení kolem hradeb); (2) první nízkou hradbou (na které se odehrávala valná většina obrany) a (3) velkou masivní hradbou s monumentálními věžemi a branami.
Trvalo (skoro přesně) tisíc let, než se je někomu (rozumějte: Turkům) podařilo překonat, přičemž na tom bude mít velký podíl jak použití dělostřelectva, tak poddimenzovaná byzantská obrana. Malá část hradeb je zrekonstruovaná (plánuje se nicméně masivnější), většina je v různé fázi rozkladu, přičemž prakticky po celé délce (tj. zhruba 6 km) zde jsou nyní pěstovány různé druhy zeleniny.
Zpět k mapě
Brána je umístěna v severní části Theodosiových hradeb. Zajímavá je dvěma věcmi. První je ta, že neslouží původnímu účelu (většina ostatních bran je stále používána pro dopravu). Druhá pak je ta, že tudy vstoupil do dobyté Konstantinopole (v roce 1453) turecký sultán Mehmed II., o čemž svědčí i zde umístěná pamětní deska. Odkazy na tuto událost (a na zmíněného sultána) lze nalézt v poměrně intenzivní míře v rámci celého města. Zdejší oblast hradeb je relativně zachovalá.
Zpět k mapě
Na snímcích je zachyceno několik věcí. Předně, v této části města se dříve nacházel Blachernský palácový komplex (pozdní císařské sídlo), jehož součástí byl i Porphyrogennetův palác (jediná dochovalá a částečně zrekonstruovaná část komplexu). Mimochodem Porphyrogennetův znamená narozeného v purpuru, což má návaznost na další byzantské tradice, jen hledejte :-). Dnes je tu parkoviště a bleší trh, ehm.
Lze tu také vidět (na snímku s mrakodrapy v pozadí) úsek, kde Theodosiovy hradby navazují na Blachernské (primitivnější) hradby, to jest místo, kde se Turkům v roce 1453 mělo podařit prolomit byzantskou obranu (poloha s tím související brány Kerkoporta je dnes ne zcela jasná).
Zpět k mapě
Jedna z velmi dobře zachovalých byzantských staveb, navíc v současnosti dále rekonstruovaná (což bohužel znemožnilo naprostou většinu záběrů exteriéru). Těžko říci, kdy přesně vznikl (snad 11. století?). Na každý pád obsahuje značné množství (pro porovnání mnohem více než v takovém chrámu Hagia Sofia, který je ale, pravda, mnohem starší) úchvatných mozaik. Stavba je mimochodem vskutku dokonale zapadlá v okolní zástavbě. Opravdu se musíte snažit ji najít.
Zpět k mapě
Krom toho, že na sobě (i s velkou většinou tehdejšího východořímského vojska) nechal císař Valens spáchat porážku ze strany útočících Gótů, měl prve i vcelku dobré nápady. Například nechal postavit monumentální akvadukt v centru Konstantinopole. Dosud se jedná o relativně zachovalou stavbu (navzdor několika zemětřesením), byť samozřejmě již dávno neslouží původnímu účelu.
Zpět k mapě
Popravdě řečeno, ani není vlastně nijak zvlášť důležitý. Vybíjím si zde svou fasinaci římskými sloupy a zároveň frustraci nad tím, v jakém stavu jsou mnohem zásadnější stavby jako Theodeosiův sloup (trosky) a Justiniánův sloup (trosky zcela jiného charakteru, ale stále trosky). Byl postaven na počest stejnojmenného císaře.
Zpět k mapě
Zajímavá budova zvlášť kvůli výjimečné a originální vnitřní výzdobě.
Zpět k mapě
Postavěna na místě starší byzantské baziliky. První větší turecká stavba po dobytí Konstantinopole.
Zpět k mapě
Je jméno zálivu, který byl historicky u svého ústí přehrazen gigantickým řetězem, a kde mělo kotviště jádro byzantské císařské flotily. Místo s výbornou vyhlídkou. Na snímcích je, mimo zálivu samotného, vidět muzeum námořnictví a v něm kotvící turecká ponorka S 338, což je původně americká USS Thornback (třída Tench) z druhé světové války. V dálce je na dalších fotkách vidět Galatská věž (viz dále).
Zpět k mapě
Galatské věže (na druhé straně Zlatého rohu) byly vlastně dvě. První, kousek vedle nynější, byla zbudována Byzantinci a zničena Benátčany během 4. křížové výpravy v roce 1204. Druhá byla zbudována Janovany v roce 1348 (dobrý to rok, co se budování týká, že) v době, kdy Galata (pod jménem Pera, mimochodem názvem dosud přítomným) byla janovskou kolonií. (Což je vůbec zajímavá historie, která nepřímo souvisí s první jmenovanou událostí.) Snímky zachycují jak věž samotnou, tak scenérii z ní viditelnou.
Zpět k mapě
Výhled z mostu přetnuvšího Zlatý roh. Více asi netřeba dodávat.
Zpět k mapě
Mešita na břehu Zlatého rohu. Takřka skrytý ortodoxní kostel. Výhled z mostu přes Bospor.
Zpět k mapě
Pokud jste v informacích výše nalezli jakoukoliv faktickou chybu, dejte mi, prosím, vědět.
Pokud byste měli potřebu snímky použít, učiňte tak za podmínek licence CC-BY-NC-SA 3.0.