Lukáš Kotek: Občasník

Potkali se u Kavčích hor

(a šli si hrát s koncesionářskými poplatky)

Lukáš Kotek - Po 27 července 2015 - komentare, media

Ten nápad se objevuje jako džin. Chvíli tu je (horká hlava ho nerozvážně vypustí do médií), za chvíli se rozplyne (horká hlava je schlazena dávkou veřejné pozornosti). Koncesionářský poplatek za domácnost. Tentokrát (pro změnu) ze strany ředitele České televize. Ve dnešním vydání Hospodářských novin je s ředitelem Petrem Dvořákem veden (vlastně nijak zvlášť rozsáhlý) rozhovor. Objevuje se v něm několik více či méně neuvěřitelných tvrzení, na která mi nedá nereagovat (a člověku je přitom trochu líto, že je čte v 21. století). Protože jsem televizní přijímač nevlastnil, nevlastním a ani se už roky nevyskytuji v jeho blízkosti (a protože nad novým poplatkem vždy srdce zaplesá), vyvolala celá problematika pochopitelně můj zájem.

Kdo na koho přispívá?

„Způsob, který dnes máme, opomíjí, že existuje čím dál větší skupina diváků, která sice konzumuje televizní produkt, ale ne prostřednictvím televizní obrazovky, jak říká zákon, ale prostřednictvím tabletů či chytrých telefonů. A to není spravedlivé, ti, co mají doma přijímač a řádně platí, na ně přispívají.“ (1)

Což je geniální konstrukt. Skoro to vypadá, že Česká televize je nějakým způsobem nucena investovat prostředky do věcí, jako jsou mobilní aplikace nebo internetový archiv. Vlastně už podle dalších vyjádření ředitele — „(…) zákon neumožňuje investovat peníze do specifických produktů, které by se vytvářely prioritně pro internet“ (1) — by mne zajímalo, zda (a jakou) má vůbec zákonnou oporu pro investici prostředků tímto směrem. Nechápejte mě špatně, jsem velmi rád, že tu takové možnosti (zvlášť online archiv) jsou, ale skoro to vypadá, jako by pro ČT tato situace byla nová. Jako by i zákon o ČT byl zbrusu nový a zčistajasna se zjistilo, že lidé, kteří mají doma počítač nebo chytré telefony, nepotřebují televizi a my, ČT, jim dokonce tento „odchod“ od obrazovek usnadňujeme (!) a to cílenou a zcela dobrovolnou aktivitou. Hmm.

Solidární příspěvek pro audiovizuální průmysl

„(…) poplatek zároveň představuje jakousi solidární daň za veřejnou službu. Je to platba za možnost sledovat nezávislé zpravodajství, volební vysílání nebo velké sportovní akce, je to zároveň příspěvek pro celý audiovizuální průmysl, který je na ČT silně navázán.“ (1)

Solidární daň? Jestli se princip koncesionářského poplatku něčemu blíží, tak dani z hlavy (zde domácnosti). Velmi populární konstrukt. Margaret Thatcher by (ne)mohla povídat. Má-li mít nějaký poplatek smysl daně, nabízí se poměrně logická otázka, proč jí také není? (Ostatně v rozhovoru zmíněný finský model tomu zhruba odpovídá.) Pakliže je zde veřejná shoda na tom, že existence veřejnoprávních médií je něčím, co by chtěl český občan podporovat, byl by to poměrně přímočarý způsob řešení problému. (A je zde…?) Nicméně shoda se ale bude hledat velmi těžce v okamžiku, kdy tento solidární příspěvek bude zároveň označován jako příspěvek pro audiovizuální průmysl. Nehledě na to, zda člověk je odpůrcem, nebo příznivcem státních subvencí, a naopak, jakkoliv člověk chápe, že jako velký zákazník na sebe ČT naváže mnoho dodavatelských firem, tak v tom opravdu smysl koncesionářského poplatku nevidím.

Za co bychom měli platit?

To je asi dost klíčové, že? V okamžiku, kdy bude v internetovém archivu identický obsah jako pro diváky klasického vysílání, se asi můžeme začít bavit o velmi hrubé analogii mezi divákem televize a uživatelem (řekněme) chytrého telefonu. Že každý divák televize je divákem ČT a že každý uživatel chytrého telefonu má nainstalovanou aplikaci od ČT byl a je divoký konstrukt, ale budiž. Problém je, že ten obsah tam není identický. Aby byl identický, musela by ČT vydal další prostředky na licencování obsahu pro web. Výborně, tím se totiž dostáváme na prapůvodní počátek problému, kterým jsou snižující se prostředky získávané z výběru koncesionářského poplatku pro ČT — počet televizí v ČR od roku 2009 setrvale klesá. (2) Těžko říci, zda by případný dodatečný zdroj příjmů ze strany nových poplatníků toto mohl pokrýt. Odpověď na danou otázku vskutku velmi rád přenechám zkušenějším.

Proč právě televize?

Z předchozího by se snad mohlo zdát, že jsem nějakým zarytým odpůrcem ČT, ale není tomu tak. Spíš jsem fascinován tím, jak dominantní pozici zde z pohledu zákona má jedno konkrétní médium (tedy televize obecně) ve vztahu k poskytování obsahu veřejnosti. Z vyjádření (nejen) představitelů ČT jakoby čišela představa vlastní nenahraditelnosti, jakoby z nějakého důvodu byla televize tím médiem s velkým „M“. Významným médiem bezpochyby je, ale jistě už ne tak významným jako před deseti, nebo ještě výrazněji, dvaceti lety. A trend pokračuje. Bezesporu zásadní je samotný princip veřejnoprávního informování, kde ředitel správně mluví např. o možnosti sledovat nezávislé zpravodajství (viz výše). Dobrá, ale pojďme se podívat mírně do budoucna a říci si, proč by to i nadále mělo být prostřednictvím televizního vysílání (s celou jeho nutnou rozsáhlou a komplikovanou infrastrukturou)? Je na tom vůbec něco samozřejmého? A proč by tou veřejnoprávní institucí měla být Česká televize? Alternativy se nabízejí. A rostou.

Jaký obsah má být veřejnoprávní?

Už padla řeč o formě. O vysílání prostřednictvím televizního signálu. V případě ČT je samozřejmě zásadní i obsah. Zcela chápu smysl veřejnoprávního zpravodajství a publicistiky, dokumentární tvorby, zcela chápu zmíněné sportovní přenosy (aneb hokej jako oblast vzácné shody v otázce národního zájmu), chápu důležitost pokrytí oblastí, kterým se komerční televize zvlášť, či vůbec, nevěnují (minority, subkultury, náboženské pořady), zcela rozumím pořadům majícím ambici v oblasti vzdělávání (i co se týká hrané tvorby). A myslím, že v tom ČT není vůbec špatná. Když zabrousím ke konkrétním pořadům jako Události, komentáře, Hydepark, 168 hodin, Reportéři ČT (a obecně projekt ČT24, nutno podotknout, že projekt předchozího vedení ředitele Jiřího Janečka), Historie.cs, nebo řekněme České století, vše patří k tomu lepšímu (v některých případech až skvělému) z tvorby, která je v ČR k dispozici. Kéž bych tím mohl i skončit.

Co asi nikdy nepochopím, je financování pořadů, jejichž klasickými případy jsou Stardance, Dovolená v protektorátu nebo určitá podivná seriálová tvorba. Opulentní show s „hvězdami“, reality show, mýdlová opera? Nechci se tím vyjadřovat k jejich kvalitě, jen marně hledám jakýkoliv přesah a zdůvodnění hodné veřejnoprávního média. Vědomí, že přispívám prostřednictvím koncesionářského poplatku i tímto směrem, by mi nebylo právě příjemné. Zvlášť v době, kdy u některých (minimálně dříve) špičkových pořadů se vznáší otazníky kolem dalšího — a hlavně adekvátního — financování (ano, Události, komentáře). A  hlavní zpravodajská relace (jakkoliv kontinuálně jediná v ČR koukatelná) se změnila ve specifický popularizační pořad (nic proti popularizaci), u kterého je otázkou, proč se stále nazývá Událostmi. Ve světle takovéto nedávné evoluce ČT by koncesionářský poplatek byl poněkud trpkým vnuceným zlem.

Závěr

A jsem na konci. Bylo by asi fér zmínit, že ve zmíněném článku nebyly pouze citované úlety. (Zodpovědně lze říci, že v něm je i nenulové kladné množství pozitivních myšlenek.) Asi největší ironií je, že pokud by se samotný obsah na zařízeních, která Česká televize podporuje, stal placeným (stále s iVysíláním v čele), možnost platby bych přinejmenším zvážil. (Ostatně za kvalitní žurnalistiku platím roky.) Ale v současné podobě? Nechci být zlý, ale nedobrovolný příspěvek v pevné výši na velký lineární moloch, kterým bohužel ČT je, bych nevnímal úplně kladně. Dovětek zcela na konec: pokud byste měli tendenci tento můj osobní a — protože blog — výrazně subjektivní článek brát příliš (nebo, nedejbože, zcela) vážně… Tak to nedělejte :-)

  1. KREČ, Lubor a Václav DOLEJŠÍ. Petr Dvořák: šéf České televize. HN Hospodářské noviny: Deník pro ekonomiku a politiku. Praha: Economia, a.s, 27. 7. 2015: s. 10-11. ISSN 0862-9587. Dostupné také z: http://archiv.ihned.cz/c1-64383540-za-televizi-budou-platit-vsichni-i-ti-kteri-sleduji-ct-jen-z-mobilu-ci-tabletu
  2. ČT ubývají poplatníci, diváci raději sledují program na počítači. IDNES.cz – zprávy, kterým můžete věřit [online]. 19. února 2012 [cit. 2015-07-27]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/ct-letos-ubude-22-milionu-divaci-radeji-sleduji-program-na-pocitaci-p96-/domaci.aspx (…)

© Lukáš Kotek 2004–2019. Proudly powered by pelican & python.