V rámci návštěvy normandských pláží (ze strany studentů a učitelů SSPŠ), kde 6. Června roku 1945 proběhla největší vyloďovací operace v historii (operace Overlord), bylo k vidění množství zajímavé vojenské techniky. Za jeden ze symbolů vylodění může být například považován tank americké provenience M4 Sherman, na jehož konto připadá naprostá většina bojového nasazení tanků v soubojích na straně Spojenců na západní frontě. V městě Arromanches ležícího u jedné z pláží britského sektoru, je (mimo prve zmíněného tanku a dále i muzea vylodění) k vidění zejména umělý přístav Mulberry B (respektive jeho pozůstatky), který byl zbudovaný z betonových bloků přepravovaných tehdy přes záliv La Manche a který představuje jeden z vrcholů logistiky v průběhu celé války. Jinou věcí, která zaujme i po desítkách let uplynulých od vylodění, jsou dosud přítomné krátery po tehdejším námořním dělostřeleckém ostřelování. Nabízí se prostá otázka: Čím? Pojďme se na tuto techniku podívat o něco blíže.
Tank M4 Sherman
Šel by vystihnout slovy: ani největší, ani nejrychlejší, ani nejlépe vyzbrojený, ani nejlépe pancéřovaný. Přesto patřil na straně Spojenců (zdaleka nejen během invaze v Normandii, jeho bojové nasazení se počítá už od vylodění v severní Africe v roce 1942) mezi klíčové nástroje vojenského úspěchu. Jeho 76 mm kanón nepředstavoval při střetu (nutno zdůraznit, že při čelním) s novější německou technikou (uveďme jako příklad tanky Tiger a Panther) příliš vážné ohrožení (na rozdíl od ještě převažujících starších typů Panzer III a IV, s nimiž je hrubě srovnatelný). Naopak, nedostatky Shermanu v pancéřování představovaly od moderních německých tanků ohrožení smrtelné, pro tank Sherman se vžila ze strany jeho posádek poněkud krutá, ale výstižná přezdívka „The Burning Grave“, kvůli častým vzplanutím po zásahu (na což mohla mít vliv i benzínová pohonná jednotka). Výhoda Spojenců ale byla v množství, německá ekonomika posledního roku války naštěstí nebyla schopna zásobovat vlastní jednotky technikou v adekvátním počtu, proto si jednotky složené ze Shermanů mohly manévrováním vynutit odkrytí už mnohem hůře chráněných boků německých soupeřů. Jaké slovo tedy M4 Sherman vystihuje? Patrně by jím mohlo být dostatečný.
Umělé přístavy Mulberry
Nepřekvapí, že francouzské přístavy okupované německou armádou kvůli svému strategickému významu představovaly během 2. světové války jedny z nejlépe bráněných míst. Protože vylodění v tak masivním rozsahu, o kterém se v případě vylodění v Normandii bavíme, bez neustále zajištěného přísunu jak munice, tak ostatní techniky a proviantu, musí být nezbytně odsouzeno k neúspěchu, stál před Spojenci nepříjemný logistický problém. Řešením se ukázal být britský nápad zbudovat umělé přístavy Mulberry. Duté železobetonové bloky (největší měl výtlak přes 6 tisíc tun) postavené již v Británii byly následně pomocí remorkérů přetáhnuty k Normanskému pobřeží, kde po zaplavení tvořily jednotlivé části obrovské skládačky tvořícího přístavní komplex. Ten zahrnoval i vlnolamy (často tvořené starými potopenými loděmi) a dlouhá železná mola směřující od kotvišť ke břehům. Ještě dnes je možné spatřit pozůstatky (jak betonových bloků, tak konstrukčních prvků mol) přístavu Mulberry B, který se nachází bezprostředně vedle města Arromanches.
Ostřelování pobřeží
Atlantské pobřeží bylo v roce 1944 pokryto německým poměrně sofistikovaným obranným systémem železobetonových pevností (a samozřejmě zákopů, protitankových zábran, minových polí apod.) nazývajících se souhrnně „Atlantský val“. Součástí každého vylodění tak musela být důsledná (nejen) dělostřelecká příprava mající za cíl tuto obranu (nejlépe) zničit, (realističtěji) poškodit. Mimo leteckých útoků bylo masivně použito i námořní ostřelování ze spojeneckých bitevních lodí a křižníků. Stopy po tomto ostřelování jsou patrné dodnes, pojďme se podívat, čím bylo realizováno. Jednou z bitevních lodí, která se ostřelování zúčastnila, byla USS Texas, jejíž hlavní výzbroj tvořilo 10 děl ráže 356 mm. Každý vypálený granát pak vážil (orientačně) necelých 600 kg. Jen USS Texas vypálila těchto granátů během ostřelování 122. Připomeňme, že ostřelování se účastnilo celkem 5 bitevních lodí a Texas z nich ani nebyla nejlépe vyzbrojena. Jakkoliv předchozí čísla mohou znít hrozivě (a oprávněně), kritickou složkou takovéhoto ostřelování je pochopitelně přesnost. V tomto směru spojenci bohužel zůstali za očekáváním, o čemž se první vlny vyloďujících se jednotek měly brzy přesvědčit.
Napsáno pro Presík — školní časopis SSPŠ.