Lukáš Kotek: Občasník

Midway Rolanda Emmericha

Epická válečná podívaná respektující fakta

Lukáš Kotek - Po 02 prosince 2019 - komentare, kultura

Na úvod se musím k něčemu přiznat, konkrétně k tomu, že hned ze dvou důvodů nejsem úplně nezaujatý hodnotitel. Tím prvním je, že historie druhé světové války v Pacifiku je jednou z oblastí, která mě už od mala extrémně zajímala a svádí mě to k neskromným prohlášením, že o ní vím patrně více než jen něco málo (odkojen autory jako je Miloš Hubáček, Ivan Hrbek, Edwin P. Hoyt, Micuo Fučida – mj. přímý účastník bojů, který po válce napsal knihu – překvapivě nazvanou: Midway). Druhým je, že zároveň trpím slabostí pro filmy německého režiséra Rolanda Emmericha. Už proto že Den nezávislosti byl prvním filmem, který jsem kdy viděl v kině; o tom, že je tvůrcem Hvězdné brány nemluvě. Já vím, že pro mnohé je jeho tvorba synonymem naprostého kýče, byť vždy kýče bombastického, ale já v jeho filmech – "američtějších, než kdyby je natočili Američané" – vždy cítil podtón mírné cílené parodie, tak je pojímám a s takto vnímanou mírou nevážnosti je mám rád :-)

O co jde v Bitvě u Midwaye

Bitva u Midway, jak zní český název amerického filmu Midway (těžko říci, proč do názvu distributor cítil potřeba nacpat ono "u", když obecný úzus je "o", nicméně obě varianty jsou čistě z logického hlediska korektní), je film mapující události od útoku na Pearl Harbor, Doolitleova náletu na Tokio, bitvy v Korálovém moři až po závěrečnou bitvu o Midway, což je dohromady skoro přesně šest měsíců válečných událostí. Tyto události už byly zfilmovány, zejména v podobě snímků Tora! Tora! Tora! (1970) a Bitva o Midway (1976) a pro pořádek také existuje jistý snímek Michaela Baye o Pearl Harboru (řeknu jen, že se mi nelíbil). První zmíněná díla tvoří nicméně naprostou špičku žánru. Takže, jak se povedlo zmapovat patrně nejdůležitější bitvu druhé světové války v Tichomoří?

Roland Emmerich se sice zcela neubránil svému bombastickému "já", nicméně, kde jinde tento naturel využít, než ve válečném filmu. Nic proti tomu. Naopak se ubránil svému přehánivému způsobu vyprávění (až na jemnosti), takže narativ, který v celém snímku používá, je možná překvapivě poměrně decentní a věcný. Zaznamenal jsem recenze, které vyzdvihovaly, že i nepřátelé, tedy zde Japonci, nejsou líčeni jako tupá monstra, přičemž scény z jejich perspektivy jsou velmi racionální. Ano, je to tak. Ale nutno dodat, že to je známka každého kvalitního válečného filmu, pro zmíněné klasiky výše to platilo zrovna tak. Zajímavé je porovnání (vskutku pochopitelně) zejména s filmem z roku 1976, v němž fiktivní postava ztvárněná Charletonem Hestonem má přístup prakticky ke všem podstatným účastníkům bitvy na americké straně a plní tak roli jakéhosi průvodce. Emmerichovo podání je naopak velmi silně zaostřeno na piloty střemhlavých bombardérů SBD Dauntless letadlové lodi Enterprise. Proč ne.

Faktická přesnost

Film hned na začátku deklaruje, že se drží historickým událostí. A až na drobnosti je tomu opravdu tak. Naprosto mě uchvátil první záběr trupu letadlové lodi, kde první věc, která vás napadne, je "aha, letadlová loď třídy Yorktown", stejně tak při útoku na Pearl Harbor poznáte, že Emmerich cituje některé ikonické fotografie a záběry po útoku (typicky vrak Arizony), bombardéry Dauntless (asi nejčastěji viděný typ letounu) jsou opět skvělé. Historické reality se Emmerich opravdu drží, velmi často používá nejznámější fakta a vkládá je do úst reálných postav (Jamamoto, Nimitz, Halsey). Velmi často postavy poznáte postavy jen díky jejich ztvárnění, či kvůli jejich názorům (film vkládá vysvětlující titulky jen zřídka). Krásně poznáte generála Hideki Tódžóa a admirály [1] Jamagučiho a Kimmela, byť se ve filmu všichni jen mihnou.

Místy Emmerich zjednodušuje, konkrétně zmíněný Kimmel (velitel tichomořské flotily před Nimitzem) je postava, která by si zasloužila více než jen pár slov a konkrétně v tomu ohledu je Tora! Tora! Tora! výrazně lepším snímkem. Není to ode mě ale fér přirovnání, neboť útok na Pearl Harbor je zde jen krátkou epizodou, zatímco předchozí klasika se věnovala pouze této události. Co pochopím už méně, je upozadění role admirála Spruance; ano, film není vyprávěn primárně z pohledu admirality, ale stále tu dané optiky poměrně dost (zejména Jamamoto, Nimitz a Halsey). Spruance je ale příliš významnou postavou na to, aby měl ve filmu pouze pár "štěků". Stejně tak admirál Fletcher (služebně starší admirál velící Task Force 16 z Yorktownu) je ve filmu prakticky vynechán, nicméně to je dáno tím, že film je velmi "Enterprise-centrický". O Yorktownu se dozvíte, že byl poškozen v bitvě v Korálovém moři, rychle opraven a že na něj bylo útočeno v bitvě o Midway... A to je asi tak vše. Trochu škoda. (Mimochodem film pojatý z perspektivy posádky letadlové lodi Yorktown by podle mě mohl být fantastický.)

Ale zpátky k faktické přesnosti. Emmerich se zde opravdu snažil, sice si upravil některé minoritní věci po útoku na Pearl Harbor, ale celkově, i přes některá zjednodušení, to je dobré. Přemýšlím, jestli nebylo na škodu upřesnit trik ohledně AF jakožto japonského označení pro Midway – vysílání hlásící, že AF má problémy s pitnou vodou bylo záměrné –, ale to už je patrně detail. Shrnu-li to, film mě po faktické stránce nepobuřoval :-)

Ztvárnění filmu

...má dvě roviny. Ztvárnění, co se týká úrovně herectví, a ztvárnění, pokud jde o... zde určitě CGI :-) Asi se to hodí říci hned na úvod, že Midway je ve své podstatě nezávislý film. Emmerich na něj sháněl prostředky z různých zdrojů a film nezaštítilo žádné velké studio. CGI je ve filmu všudypřítomné, v jedné recenzi jsem četl, že se místy podobá CGI v počítačové hře. No, ano - nicméně dodal bych, že hře velmi slušné. Herecké obsazení je zajímavé tím, že ze známějších herců je zde zastoupen prakticky jen Woody Harrelson (opět se musím přiznat, mám ho jako herce velmi rád), který je zde v roli admirála Chestera W. Nimitze. Dále je zde hned několik herců ze seriálu Man in the High Castle (a vlastně i celé vizuálno filmu není pojetí tohoto seriálu vzdálené). V postavách není bůhvíjaká hloubka, ale opět to lze z hlediska stylu vyprávění pochopit.

Závěr

Mně se to líbilo. Dovedu si představit, že by záběr filmu byl menší (ostatně Bitva o Midway z roku 1976 má podobnou stopáž, tj. 132 minut vs. 138 u Emmerichova podání) a prokreslil víc do detailu jednotlivé postavy a příčinné souvislosti. Na druhou stranu jsem rád, že je zde zmíněna alespoň bitva v Korálovém moři a kontext bitvy o Midway je vyjádřen leckdy lépe než jinde. Film rozhodně stojí za shlédnutí (na rozdíl od Bayova snímku) a to je asi to, čím bych skončil.

Pod čarou

Vzali byste na film, kde se objevují spálené mrtvoly a krev, děti ve věku cca 8 až 10 let? Být v takové situaci, řekl bych, že asi ne. I proto mě překvapilo, že mnozí návštěvníci kina v Mladé Boleslavi měli jiný názor.

  1. V celém textu zjednodušuji hodnosti, abychom se z záplavě admirálů, velkoadmirálů a kontradmirálů neztratili.

© Lukáš Kotek 2004–2019. Proudly powered by pelican & python.