Lukáš Kotek: Občasník

Dánské dojmy

Aneb několik nesourodých, často motoristických, postřehů

Lukáš Kotek - Pá 12 července 2019 - komentare, cestovani

Namísto relativně obvyklé návštěvy některé z jižněji položených zemí, kteroužto roli plnilo v minulých letech převážně Řecko, jsme si letos pro cíl letní dovolené zvolili směr opačný – s cílem v podobě Dánského království. A kdybych tento příspěvek chtěl pojmout opravdu veskrze stručně, pak bych řekl, že Dánsko na mě zapůsobilo ryze pozitivně. Nepopisuje se to často úplně snadno, je to hodně o prvním dojmu, nebo o lidském přístupu, se kterým se tu člověk setká. Zkusím tedy alespoň nastínit několik věcí, které mi utkvěly v paměti. A protože jsme jako dopravní prostředek zvolili auto, bude výrazná část tohoto příspěvku vztažena právě k tomuto značně neodpočinkovému aspektu dovolené :-)

Klid je slovo, které by mohlo obsáhnout podstatu skoro celého článku. Prakticky z každého člověka, se kterým jsem se zde setkal, vyzařoval. Nebudu předstírat, že jde o nějaký statisticky významný vzorek, ale také čtete blog, nikoliv sociologickou analýzu :-) Je to jiné být v prostředí, kde se na vás každý jaksi automaticky usmívá a zdraví vás, jakkoliv pro něj můžete být tou nejanonymnější postavou, se kterou se toho dne potkal. Tenhle základní aspekt se tu promítá do veškerého konání a asi ho zmíním ještě vícekrát.

Dopravní předpisy nejsou v Dánsku zas až tak výrazně odlišné od našich, ačkoliv pár specialit se tu najde (osmdesátka mimo obec a zajímavě řešené přípojné pruhy na dálnicích pro ilustraci). Jiný je opět přístup. Na české silnici je např. zcela běžným jevem, že při povolené devadesátce je auto jedoucí stokilometrovou rychlostí hbitě předjížděno dalším, jehož řidič usoudil, že sto deset je právě tak akorát. V Dánsku při povolené osmdesátce opravdu naprostá, s důrazem na slovo naprostá (ve smyslu zdrcující, absolutní) většina řidičů opravdu jede (s velmi mírným plus/mínus) zmíněnou osmdesátkou. A to ani nemluvím o plejádě sedmdesátek a šedesátek, které jsou používány skoro při nejmenším náznaku dopravní komplikace, ať už jde o ostřejší zatáčku nebo o blížící se křižovatku.

Nebudu zapírat, nejprve mě to až iritovalo, ale závěrem musím říci, že už dlouho jsem se necítil na silnici tak bezpečně. Není to samozřejmě jen o rychlostních omezeních, ale o pocitu, kdy spojení "držet si bezpečný odstup" je o bezpečném odstupu; o pocitu, kdy víte, že vás nikdo v koloně (moc jsme jich nepotkali a i při husté dopravě se povětšinou slušně pohybovala) ani jinde nebude podjíždět zprava, nebo ještě "lépe" zprava odstavným pruhem, což je neduh českých silnic, se kterým se smiřuji dost špatně. Někdy omezení začala dávat smysl až postupně, výrazná část dálnic má např. rychlost dále omezenou na stodesítku; důvod se vyjasnil v okamžiku, kdy začal foukat vítr. Hodí se podotknout, že Dánsko má nejvyšší bod ve výšce 171 m. n. m., a moře je vždy relativně blízku, takže dánské foukat je poměrně nepoměřitelné s českým "foukat" a v autě ho při jízdě opravdu zaregistrujete :-)

Povolená osmdesátka má ještě jeden efekt, průměrná spotřeba mi při takové jízdě kolísala okolo čtyř litrů na sto kilometrů (s Fabií 3, 1.0 TSI), na což člověk není právě zvyklý :-) Trochu to kompenzuje další dánskou specialitu, kterou je vysoká cena pohonných hmot. Ta může snadno dosahovat v přepočtu úrovně 37 korun za litr Blyfri 95, alias Naturalu 95 (na čerpacích stanicích se mimochodem souběžně vyskytuje i Natural 92, důvod jsem nezkoumal). Jinak všechny čerpací stanice, které jsem potkal, byly samoobslužné a umožňovaly platbu pouze kartou. Opět zajímavé, ale naopak nepříjemné bylo, že ve dvou případech se mi stalo, že některá z čerpacích stanic měla problém s mým Mastercardem (důvod je mi záhadou, po popojetí k čerpací stanici jiného dodavatele se problém už neopakoval).

Vozový park v Dánsku mě nepřekvapil až tak množstvím škodovek – byť my, kteří jsme vyrostli na Mladoboleslavsku, to vidíme jen a jen rádi ;-) –, ale obrovským množství Fabií všech generací a zejména všech koncernových variant modelu Škoda Citigo / Volkswagen Up / Seat Mii. Chvíli jsem tomu nerozuměl, ale pak jsem si spojil dvě věci: tj. náklady na provoz takového auta s extrémním daňovým zatížením a s tím spojenou výslednou cenu, kdy pětidveřové Citigo vychází na 113 tisíc dánských korun; vynásobte aktuálním kurzem 3,4 českých korun za korunu dánskou a dostanete se na cenu v přepočtu kolem 384 tisíc. Hned to dává lepší smysl.

Poslední věcí, kterou ve spojení s dopravou zmíním, je elektromobilita. Poměrně častým jevem bylo potkávání modelů značky Tesla, podobně jako množství hybridů a elektromobilů značek jiných. V hlavě mi nicméně nejvíce utkvěly Tesly, přeci jen je to nejsnáze rozpoznatelný elektromobil, vzhledem k absenci jiného druhu pohonu. To ale není to podstatné, zásadní je, že nechybí ani potřebná infrastruktura, kdy "čerpací" stanice s možností dobíjení, ale i samostatná parkovací místa umožňující dobíjení byla běžná. Nemám rád klišé o ujíždějícím vlaku, ale bylo by poměrně fajn, kdyby se česká vláda přestala zaobírat převážně sama sebou a začala více řešit i věci poněkud praktičtějšího charakteru.

Pojďme jinam. Jako formu ubytování jsme v Dánku volili kombinaci kempů a hotelů. Ani jedno není úplně nejlevnější, nicméně dostanete za to služby na adekvátní úrovni. Když říkám na adekvátní úrovni, získal jsem v dojem, že určitý nepodkročitelný standard je v Dánsku nastaven opravdu velmi vysoko. Ubytování v kempech bylo možné v jednom případě provést i čistě elektronicky (skrze místní terminál, včetně platby); přesně vymezená lokace stanu a kompletně vybaveného sociálního zařízení byla samozřejmostí. (S cenou jsme se pohybovali lehce nad 250 DKK za noc.) Co se hotelů týká, booking.com vykonal neocenitelnou službu. Ceny jsou vyšší než v České republice, ale opět stále za cenu o něco vyšší (řekněme za pokoj pro dva na jednu noc v naprostém centru Odense za 720 DKK) dostanete víc než solidní úroveň služeb. Upřímně řečeno, přišlo mi to více než konkurenceschopné.

V Dánsku jsme cílili jednak na historické památky, přeci jen stát s historií sahající do devátého století má zde opravdu co nabídnout, tak na místa novodobá. V první kategorii se vyskytlo zejména množství hradů a starších pevností. Navštívili jsme renesanční hrady Egeskov, Kronborg a Frederiksborg. Jde o neskutečný zážitek. Ano z české kotliny jsme na daný typ památek vcelku zvyklí, tento se přesto vymyká zejména koncentrací nejrůznějších uměleckých děl (ne náhodou se v současnosti jedná často zároveň o muzea). Ve druhé pak bývalá základna NATO na ostrově Langeland a námořní muzeum v Kodani. Z pohledu českého návštěvníka jde o trochu atypickou kombinaci, nicméně garantuji, že i zajímavou :-)

Závěr nebudu komplikovat, návštěvu Dánska s rád doporučím. Tečka.


© Lukáš Kotek 2004–2019. Proudly powered by pelican & python.