Na sklonku jara, 8. června, se na strojní fakultě pražského ČVUT konala už tradiční výstava prací středoškolských studentů StreTech. Celá akce za roky nabyla v současnosti až obrovských rozměrů, kdy je výstavou prací zabrána prakticky celá chodba prolínající se budovou fakulty. Zabrána ve smyslu zcela na chlup zaplněna, chtělo by se dodat. Prezentované projekty byly velmi různé, oproti prvotnímu technickému zaměření konference zde bylo přítomno i mnoho netechnických prací (jakkoliv prve jmenované stále dominovaly), namátkou i práce s módní tématikou.
Naše škola se účastnila i letošní rok, tentokrát bylo prezentováno hned několik zaměřením výrazně rozdílných prací (o kterých si ostatně můžete podrobněji v aktuálním vydání Presíku rovněž přečíst). Jednak se jednalo o práce z oblasti 3D modelování (modely pražských synagog), raketu na tuhé palivo, pohyblivého robota ovládaného modulem Arduino a také nejrozsáhlejší projekt – simulátor leteckého kokpitu. Ten by se bohužel jen komplikovaně přesunoval na místo určení (a vzhledem k zaplněnosti prostoru by se dále i těžce umisťoval), takže jsme zvolili jeho formu prezentace skrze fotodokumentaci na přivezené televizní obrazovce.
Jak na tom byly ostatní školy? Panovala naprostá pestrost, těžko lze vypíchnout nějakou jednotlivost jako tu nejokázalejší či nejzajímavější. Mě osobně zaujal projekt Arduinem řiditelné ponorky studentky ze sušického gymnázia, který hodnotím jako zvlášť povedený projekt. Jinou věcí, která je celkově velmi potěšitelná, je všudypřítomnost modulů Arduino a počítačů Rapsberry Pi. Snad každý druhý projekt je obsahoval. Vzpomínám, když jsem před lety (v roce 2012) psal první popularizační články na toto téma (a měl i pár dost naivních představ). Od té doby se však staly obě jmenované platformy standardem, což je velmi optimistický stav.
Jak celou akci shrnout a tento článek zakončit? Musím poděkovat všem studentům za účast na této akci, z velké části se jednalo již o absolventy školy ze 4. ročníků, které do fyzické přítomnosti na výstavě nic nenutilo. Stejně tak chci poděkovat kolegovi Ing. Zápotockému, který má největší vliv na zdárném průběhu akce a její organizaci. V neposlední řadě lze poděkovat i organizátorům, kteří dokázali akci takovéhoto rozsahu vůbec zvládnout, drobné zmatky výstavu provázející lze tak s klidem přehlédnout. Lze doufat, že i příští rok výstava proběhne v obdobném duchu.
Napsáno pro Presík — školní časopis SSPŠ.