Školství, kam míříš?
(Po malých krůčcích nikam, chtělo by se říci.)

Bez mála jsou to čtyři roky, co padlo moje rozhodnutí nastoupit na střední školu jako učitel (tedy ne, že by k tomu předchozí roky strávené na pedagogické fakultě nesměřovaly), a aktuálně jsou to takřka čtyři měsíce, co jsem ho (s malou výjimkou působení na UK) opustil. Tento blog ve své aktuální podobě moje působení ve školství často reflektoval, ostatně byl to primární popud, proč ho vůbec založit a nepokračovat ve starším specializovaném blogu na Root.cz. Následující příspěvek je tak jistá symbolická tečka a patrně na dlouhou dobu poslední text na téma střední školství.

Je zajímavé číst si úplně první příspěvek na blogu, tj.: První rok za mnou (ve školství). Sálá z něho optimismus a upřímně řečeno, i přes dílčí naivitu bych významnou většinu tvrzení v něm podepsal i nyní. Mnoho věcí se ale posunulo a hlavně jsem získal jinou perspektivu. Někdo by učitelskou kariéru mohl počítat na ministry, já se svými třemi se jistě řadím mezi amatéry, takže i tento text berte s určitým nadhledem (zvlášť k přihlédnutím k názorům lidí, kteří ve školství působí výrazně delší dobu než já a k jejich zkušenostem). Přesto si dovolím jisté hodnotící bilancování.

Přečíst celý článek

Školství, kam míříš?
(Po malých krůčcích nikam, chtělo by se říci.)

Manfred Spitzer: Digitální demence
Aneb trochu opožděný dojem z knihy

Digitální demence od Manfreda Spitzera aneb konečně dočteno :-) Poslední kapitoly mi ubíhaly poměrně pomalu, neboť závěr, ke kterému se chtěl autor dobrat, byl patrný už dříve (šlo by dokonce říci — o hodně dříve). Co na knihu a jejího autora (neb tomu se nelze zvlášť zde vyhnout), psychiatra se zajímavým — a zde velmi podnětným — přesahem zájmu k neurologii, říci?

Podotknu pouze, že tímto příspěvkem nechci suplovat plnohodnou recenzi ani shrnutí obsahu knihy. To můžete například zde (jde-li vám o pouze o stručný obsah), tady (chcete-li spíše pozitivně laděnou recenzi) nebo ještě o kousek vedle (chcete-li naopak zdrcující kritiku).

Jak knihu vůbec pojmout?

Pokud jste člověk, který se zabývá digitálními technologiemi (a ještě lépe digitálními technologiemi ve vzdělávání), můžete celou knihu vnímat jako značné nactiutrhačství. A tak trochu tuším, že mezi návštěvníky tohoto blogu nepředstavujete úplně malou složku 😉 Už ono vše prostupující moto knihy “digitální technologie ve vzdělávání (a obecně v procesu učení) mohou mít nejlépe neutrální vliv, spíše však vliv škodlivý” je něco, co se dá opravdu jen těžce zkousnout. Možná ale právě proto kniha stojí za přečtení, protože vytrhne člověka z určité konformity, ve které je jinak neustále ze všech stran utvrzován.

Přečíst celý článek

Manfred Spitzer: Digitální demence
Aneb trochu opožděný dojem z knihy

Jak používá Fedoru Lukáš Kotek
Rozhovor publikovaný na MojeFedora.cz

Kdo je Lukáš Kotek? Můžeš se čtenářům mojefedora.cz představit?

Jedním slovem to bude — učitel 🙂 Učím předměty z oblasti IT (programování, operační systémy apod.) na jedné z pražských průmyslovek, současně s tím pak ještě jako externista pracuji na mojí alma mater, kde se se studenty věnujeme Pythonu. Letos tam načínám, uff, už čtvrtý rok, letí to rychle. V rámci své výuky se s Linuxem potkávám relativně hodně, kdy studenti ve třetím (primárně) a čtvrtém ročníku mají předmět Operační systémy. Ten je z výrazné části právě o seznámení se s Linuxem, jeho správou a nastavením některých prakticky využitelných služeb jako je třeba webový server Apache nebo sdílení přes Sambu.

Přečíst celý rozhovor na MojeFedora.cz

Jak používá Fedoru Lukáš Kotek
Rozhovor publikovaný na MojeFedora.cz

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

Na sklonku jara, 8. června, se na strojní fakultě pražského ČVUT konala už tradiční výstava prací středoškolských studentů StreTech. Celá akce za roky nabyla v současnosti až obrovských rozměrů, kdy je výstavou prací zabrána prakticky celá chodba prolínající se budovou fakulty. Zabrána ve smyslu zcela na chlup zaplněna, chtělo by se dodat. Prezentované projekty byly velmi různé, oproti prvotnímu technickému zaměření konference zde bylo přítomno i mnoho netechnických prací (jakkoliv prve jmenované stále dominovaly), namátkou i práce s módní tématikou.

Naše škola se účastnila i letošní rok, tentokrát bylo prezentováno hned několik zaměřením výrazně rozdílných prací (o kterých si ostatně můžete podrobněji v aktuálním vydání Presíku rovněž přečíst). Jednak se jednalo o práce z oblasti 3D modelování (modely pražských synagog), raketu na tuhé palivo, pohyblivého robota ovládaného modulem Arduino a také nejrozsáhlejší projekt – simulátor leteckého kokpitu. Ten by se bohužel jen komplikovaně přesunoval na místo určení (a vzhledem k zaplněnosti prostoru by se dále i těžce umisťoval), takže jsme zvolili jeho formu prezentace skrze fotodokumentaci na přivezené televizní obrazovce.

Jak na tom byly ostatní školy? Panovala naprostá pestrost, těžko lze vypíchnout nějakou jednotlivost jako tu nejokázalejší či nejzajímavější. Mě osobně zaujal projekt Arduinem řiditelné ponorky studentky ze sušického gymnázia, který hodnotím jako zvlášť povedený projekt. Jinou věcí, která je celkově velmi potěšitelná, je všudypřítomnost modulů Arduino a počítačů Rapsberry Pi. Snad každý druhý projekt je obsahoval. Vzpomínám, když jsem před lety (v roce 2012) psal první popularizační články na toto téma (a měl i pár dost naivních představ). Od té doby se však staly obě jmenované platformy standardem, což je velmi optimistický stav.

Přečíst celý článek

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

Uplatnění absolventů na trhu práce
Statistická publikace od NÚV je venku

Tak dlouho jsem psal příspěvek na Facebook až mi stále rozvíjený draft vykynul do následující podoby :-) Každopádně pojďme k věci. Jedná se o jednu z nejzajímavějších statistických publikací z oblasti školství a trhu práce, která je každoročně publikována.

Co mě zaujalo?

Počet žáků, kteří nastupují do 1. ročníku studovat obory s maturitou ve středním odborném školství (mimo nástaveb a včetně lyceí) je cca 40 % (oproti 23 % u gymnázií). Tvoří tak dlouhodobě zdaleka největší skupinu středoškoláků. (s. 9)

Je docela zajímavé, že na obory (střední školy všech typů) s velkou předpokládanou využitelností v průmyslu (elektrotechnika, stavebnictví, strojírenství apod.) nastupuje zásadní část absolventů ZŠ. Trendy jsou přitom stabilní či, v některých případech, dokonce rostoucí, byť nutno podotknout, že vyjma stavebnictví. (s. 10)

Přečíst celý článek

Uplatnění absolventů na trhu práce
Statistická publikace od NÚV je venku

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Na začátku listopadu (konkrétně šestého) studenti a kantoři naší školy pod vedením Mgr. Věry Krajčové navštívili Ústav fyziky plazmatu Akademie věd České republiky, který se nachází v těsné blízkosti stanice metra Ládví. Návštěva měla dva klíčové body: (1) prohlídku budovy s tokamakem Compass a (2) seznámení se s prostory, ve kterých sídlí ve střední Evropě unikátní laser PALS. Oběma těmto událostem předcházela obsáhlá úvodní přednáška z valné části zaměřená obecně na problematiku jaderné fúze, což je záležitost, které se oba dva prve zmíněné projekty dotýkají.

Jaderná fúze

Jaderná fúze jakožto potenciální zdroj energie budoucnosti je záležitostí, která z pohledu vědy čerpá značnou pozornost. Bohužel už o něco menší pozornost čerpá, co se týká dostupných financí získávaných ze strany vlád do dané oblasti investujících. To bylo (bohužel smutně nepřekvapivé) nejvýraznější sdělení úvodní přednášky v ústavu. Odráží se to na charakteru projektu ITER, který, ač je, co do svých (až megalomanských) parametrů, jedním z největších světových vědeckých projektů vůbec, úrovní financování ho přesto zastíní mnohá jiná angažmá soukromých firem.

Co tedy ve stručnosti ITER je? Jedná se o celosvětově financovaný na jihu Francie budovaný tokamak, který bude první svého druhu už z hlediska neomezené možné doby provozu (soudobé tokamaky dokážou být v provozu bez rizika poškození nejvýše desítky sekund), na jehož základu lze odladit a dále zkoumat možnosti budování dalších principu jaderné fúze využívajících už komerčních elektráren. O jaký základní princip se jedná? Při vysokých teplotách (tzn. desítky či stovky milionů Kelvinů) lze docílit slučování atomů tritia. Při tomto procesu dochází k uvolnění většího množství energie, než jaká je prve vložená. Zdá se to triviální? Vskutku není.

Přečíst celý článek

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Dne 22. října 2015 se ve společnosti Cisco konal úvodní seminář zejména pro učitele středních skol za účelem nadcházející soutěže zaměřené na tzv. „Internet of Everything“, ale i s tím související problematiku Linuxu, který bude pro řešení mnoha zadání potřebný. Ostatně, i úvodní seminář se nesl do značné míry v tomto duchu, protože jedním z nástrojů (a technických libůstek), který bude moci být používán k řešení úloh, je počítač Raspberry Pi B+, který je ze své podstaty linuxovou záležitostí. A proč zrovna Raspberry Pi? Každý z účastníků dostal jako „studijní materiál“ jeden set, který právě i Raspberry zahrnuje.

Pojďme ale hezky pěkně krok za krokem. Soutěžit spolu budou (vzhledem k datu, kdy si patrně tento článek čtete, možná již soutěží) v šesti kolech týmy středních a vysokých skol. Jakkoliv by se mohlo zdát, že studenti vysokých skol zde budou mít výraznou výhodu, zkušenost z minulých ročníků, kdy všechny vítězné týmy byly právě středoškolské, napovídá opak. Ostatně je vhodné dodat, že většina týmů se rekrutuje právě ze středních skol. Přesný rozstřel jednotlivých témat je dosud neznámý, nebo spíše jen „lehce“ naznačený. Platí pouze, že do složení každého tříčlenného týmu byl doporučen student zaměřením na elektroniku, programování (Pythonu), sítě a zmíněný operační systém Linux. Jako závdavek dobré, že..?

Přečíst celý článek

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli následující příspěvek napsat, ale asi to za pokus stojí. Současná podoba školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících, to jest ta podoba v podstatných rysech už dlouhé roky stejná, předepisuje, aby učitel na střední škole (text je dále směřován výhradně na maturitní obory) měl vysokoškolské pedagogické vzdělání nehledě na to, zda již je, nebo není, absolventem jiné vysoké školy. (Změny v poslední době hodnotím jako spíše dílčí, byť pro článek relevantní.) Sám jsem absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mám tak v tomto směru mírně ambivalentní pocity, nicméně realita a běžná praxe, kterou zprostředkovaně, či osobně, poznávám, mě aktuálně utvrzuje v pohledu, který bych ještě pár let zpět výrazně zavrhoval.

O čem je a o čem není tento článek

Předně, učím na průmyslové škole, tedy právě v odborném školství. Nemyslím si, že následující slova jsou přenositelná na jiné typy vzdělávání (zvlášť ne na vzdělávání všeobecné na základních školách či na gymnáziích). Stejně tak by bylo velkým omylem můj text chápat jako zásadní obhajobu oné „profesní“ nebo také „praktické“ složky vzdělávacího procesu na úkor znalostem a dovednostem týkajících se schopnosti se učit, poznávat, kriticky analyzovat a vůbec na úkor právě oné všeobecné části vzdělávání. (Osobně si myslím, že je poměrně absurdní je vyčleňovat, nebo dokonce stavět do protikladu, ale vidím, že se tak relativně běžně děje, což mě sice nemusí těšit, ale mnoho s tím neudělám.)

Současné požadavky na učitele

Držme se tedy středního odborného školství a maturitních oborů (a učitelů odborných předmětů). Člověk, který se zde chce angažovat bez zmíněného typu studia, má velmi limitované možnosti. Předně, jeho úvazek nemůže překročit více než polovinu času poplatného běžnému pracovnímu poměru, a zároveň je takového člověka relativně snadné nahradit, naskytne-li se někdo formálně kvalifikovaný. A to je problém. Odborné školy jsou existenčně závislé na provázanosti a spolupráci s lidmi z tzv. „praxe“ a, co si budeme říkat, prve zmíněné není právě motivujícím faktorem. Zapomeňme na výroky typu: „bylo to známé deset let“, „my jsme si to také dodělali“, „podmínky musí platit pro všechny“. (A vůbec, opomiňme nyní problematiku rozptylu kvality nabízeného doplňujícího kvalifikačního vzdělání pro tyto lidi; je značný, stejně jako množství institucí, které ho nabízejí.) Zde nejsou relevantní, problém neřeší. A důvod je prostý.

Přečíst celý článek

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)

V rámci návštěvy normandských pláží (ze strany studentů a učitelů SSPŠ), kde 6. Června roku 1945 proběhla největší vyloďovací operace v historii (operace Overlord), bylo k vidění množství zajímavé vojenské techniky. Za jeden ze symbolů vylodění může být například považován tank americké provenience M4 Sherman, na jehož konto připadá naprostá většina bojového nasazení tanků v soubojích na straně Spojenců na západní frontě. V městě Arromanches ležícího u jedné z pláží britského sektoru, je (mimo prve zmíněného tanku a dále i muzea vylodění) k vidění zejména umělý přístav Mulberry B (respektive jeho pozůstatky), který byl zbudovaný z betonových bloků přepravovaných tehdy přes záliv La Manche a který představuje jeden z vrcholů logistiky v průběhu celé války. Jinou věcí, která zaujme i po desítkách let uplynulých od vylodění, jsou dosud přítomné krátery po tehdejším námořním dělostřeleckém ostřelování. Nabízí se prostá otázka: Čím? Pojďme se na tuto techniku podívat o něco blíže.

Tank M4 Sherman

Šel by vystihnout slovy: ani největší, ani nejrychlejší, ani nejlépe vyzbrojený, ani nejlépe pancéřovaný. Přesto patřil na straně Spojenců (zdaleka nejen během invaze v Normandii, jeho bojové nasazení se počítá už od vylodění v severní Africe v roce 1942) mezi klíčové nástroje vojenského úspěchu. Jeho 76 mm kanón nepředstavoval při střetu (nutno zdůraznit, že při čelním) s novější německou technikou (uveďme jako příklad tanky Tiger a Panther) příliš vážné ohrožení (na rozdíl od ještě převažujících starších typů Panzer III a IV, s nimiž je hrubě srovnatelný). Naopak, nedostatky Shermanu v pancéřování představovaly od moderních německých tanků ohrožení smrtelné, pro tank Sherman se vžila ze strany jeho posádek poněkud krutá, ale výstižná přezdívka „The Burning Grave“, kvůli častým vzplanutím po zásahu (na což mohla mít vliv i benzínová pohonná jednotka). Výhoda Spojenců ale byla v množství, německá ekonomika posledního roku války naštěstí nebyla schopna zásobovat vlastní jednotky technikou v adekvátním počtu, proto si jednotky složené ze Shermanů mohly manévrováním vynutit odkrytí už mnohem hůře chráněných boků německých soupeřů. Jaké slovo tedy M4 Sherman vystihuje? Patrně by jím mohlo být dostatečný.

Přečíst celý článek

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)

Červený klobouk
(exkurze do Red Hatu a na Masarykovu Univerzitu)

Na úvod nesmí chybět několik poznámek. Poznámka první :-) Těžko říci, nakolik je nutné firmu Red Hat osvětlovat (zvlášť v České republice). Jedná se o největší čistě linuxovou firmu na světě (nebo přesněji firmu, která má své podnikání postavené na vývoji linuxových technologií, včetně operačního systému – Red Hat Enterprise Linuxu – jako takového, nemluvě o dalších produktech jako je JBoss, nebo rozličné cloudové technologie – např. OpenShift). Štěstí je, že největší vývojářská pobočka firmy je umístěna v Brně, což nám umožnilo exkurzi, o níž jsou následující řádky. Fakt, že firma úzce spolupracuje s Masarykovou Univerzitou (Fakultou informatiky), pak osvětluje zbytek. (Termín naší návštěvy se datoval na pondělí 16. února.)

Poznámka druhá je charakteru ryze praktického. Ačkoliv netrpím despektem k Českým drahám, nemohu říci, že 50 minut zpoždění stále ještě v rámci Prahy (aneb rozbitá výhybka v Úvalech) by bylo záležitostí, která by zvlášť uklidňovala. Omezím se na podstatné, tedy na to, že do Brna jsme (tj. pedagogický doprovod a dalších dvanáct studentů) dorazili (se zpožděním již drasticky sraženým na minut 45) vcelku. Ze strany firmy Red Hat jsme se setkali naštěstí s velmi vstřícným jednáním (a díky za to), takže posunutý počátek exkurze nepředstavoval potíž.

Pobočka firmy Red Hat je v současnosti tvořena třemi budovami (a nutno podotknout, že třemi budovami v blízkosti tramvajové zastávky, což pro jedince se sníženou schopností orientace, přiznávám se, představuje veskrze pozitivní údaj). Jak jsme se dozvěděli následně, momentálně je zde zaměstnáno cca 800 lidí, což onu rozlohu do značné míry vysvětluje. Pojďme dále. Takže, co nás čekalo uvnitř? První zajímavá věc byla přirozenost prostředí (pojem, který bych si s jednotlivými patry z valné části řešenými jako klasický open space dříve nespojoval, snad to bylo ústupem od příkré pravoúhlé geometrie, která je tak typická jinde).

Přečíst celý článek

Červený klobouk
(exkurze do Red Hatu a na Masarykovu Univerzitu)