Český linuxový podzim
Aneb linuxové konference v českých zemích

Během letošního října a listopadu jsem měl možnost se zúčastnit dvou velice zajímavých akcí, které se dotýkaly jak primárně linuxové tematiky, tak problematiky otevřeného software, hardware – a zdaleka v neposlední řadě i otevřených dat – obecně. Obě akce mě zastihly i v pozici přednášejícího, což pro mě na tak velkých konferencích byla v obou případech premiéra. O čem tedy tyto akce, pražský, dnes již tradičně na FITu ČVUT konaná konference LinuxDays, na FITu VUT konaná konference OpenAlt, byly?

LinuxDays

Letošní rok zde byl patrně rekordní záležitost minimálmě co se týká počtu účastníků. Jasně si vybavuji moment, kdy bylo překročeno 2^10 přihlášených a tuším, že nakonec se číslo nakonec zastavilo na hodnotě okolo 1200 lidí, což sice není mocnina dvou, ale stále to je víc než pěkné :-) Nabídka stánků a přednášek byla velmi pestrá a ostatně, proč parafrázovat, když se můžete podívat přímo na program a na videozáznamy a prezentace přednášek. Stálo to za to. Organizátoři letos předvedli precizní výkon, klobouk dolů.

Přečíst celý článek

Český linuxový podzim
Aneb linuxové konference v českých zemích

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

Na sklonku jara, 8. června, se na strojní fakultě pražského ČVUT konala už tradiční výstava prací středoškolských studentů StreTech. Celá akce za roky nabyla v současnosti až obrovských rozměrů, kdy je výstavou prací zabrána prakticky celá chodba prolínající se budovou fakulty. Zabrána ve smyslu zcela na chlup zaplněna, chtělo by se dodat. Prezentované projekty byly velmi různé, oproti prvotnímu technickému zaměření konference zde bylo přítomno i mnoho netechnických prací (jakkoliv prve jmenované stále dominovaly), namátkou i práce s módní tématikou.

Naše škola se účastnila i letošní rok, tentokrát bylo prezentováno hned několik zaměřením výrazně rozdílných prací (o kterých si ostatně můžete podrobněji v aktuálním vydání Presíku rovněž přečíst). Jednak se jednalo o práce z oblasti 3D modelování (modely pražských synagog), raketu na tuhé palivo, pohyblivého robota ovládaného modulem Arduino a také nejrozsáhlejší projekt – simulátor leteckého kokpitu. Ten by se bohužel jen komplikovaně přesunoval na místo určení (a vzhledem k zaplněnosti prostoru by se dále i těžce umisťoval), takže jsme zvolili jeho formu prezentace skrze fotodokumentaci na přivezené televizní obrazovce.

Jak na tom byly ostatní školy? Panovala naprostá pestrost, těžko lze vypíchnout nějakou jednotlivost jako tu nejokázalejší či nejzajímavější. Mě osobně zaujal projekt Arduinem řiditelné ponorky studentky ze sušického gymnázia, který hodnotím jako zvlášť povedený projekt. Jinou věcí, která je celkově velmi potěšitelná, je všudypřítomnost modulů Arduino a počítačů Rapsberry Pi. Snad každý druhý projekt je obsahoval. Vzpomínám, když jsem před lety (v roce 2012) psal první popularizační články na toto téma (a měl i pár dost naivních představ). Od té doby se však staly obě jmenované platformy standardem, což je velmi optimistický stav.

Přečíst celý článek

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

DevConf 2016
Jaký byl můj první ročník v roli návštěvníka?

O co se vlastně jedná?

Poznámka hned na naprostý úvod: Pokud jste už o DevConfu někdy v minulosti slyšeli, dost možná budete chtít tuto část přeskočit. DevConf je patrně největší konference zaměřená na vývojáře, přispěvatele, systémové administrátory nebo prostě nadšence do Linuxu, JBossu a Open source software po všemožných stránkách obecně, která se na území České republiky koná. Zároveň je to konference, která je jak po stránce organizační, tak co se týká zásadní části přítomných řečníků a z logiky věci i lokací (událost se již tradičně se koná v Brně) silně svázána se společností Red Hat.

Trocha informací

Akci letos již poněkolikáté hostila brněnská Fakulta informačních technologií VUT. A to v budově, ehm, kterou se mi podařilo napoprvé minout. Zvenčí nenápadná, ale rozložitá relativně nízká stavba. (Pomiňme teď, prosím, fakt, že před ní byl poměrně velký sofistikovaný nápis „DevConf“.) Přednášky a workshopy zde probíhaly paralelně v osmi sálech, což vytvářelo nezbytná dilemata, na co vyrazit spíše (aneb Fedora vs. Python v jeden čas), často i vícenásobně. Mimochodem podle zpráv, které jsem zaslechl, byla letos dosaženo číslo 1600 účastníků, což je poměrně impozantní. Poslední věcí, která by neměla být v úvodu opomenuta, je fakt, že všechny přednášky byly výhradně v angličtině. Vzhledem k mezinárodní účasti to dává naprostý smysl.

stanky
Stánky na konferenci DevConf 2016

Přečíst celý článek

DevConf 2016
Jaký byl můj první ročník v roli návštěvníka?

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Na začátku listopadu (konkrétně šestého) studenti a kantoři naší školy pod vedením Mgr. Věry Krajčové navštívili Ústav fyziky plazmatu Akademie věd České republiky, který se nachází v těsné blízkosti stanice metra Ládví. Návštěva měla dva klíčové body: (1) prohlídku budovy s tokamakem Compass a (2) seznámení se s prostory, ve kterých sídlí ve střední Evropě unikátní laser PALS. Oběma těmto událostem předcházela obsáhlá úvodní přednáška z valné části zaměřená obecně na problematiku jaderné fúze, což je záležitost, které se oba dva prve zmíněné projekty dotýkají.

Jaderná fúze

Jaderná fúze jakožto potenciální zdroj energie budoucnosti je záležitostí, která z pohledu vědy čerpá značnou pozornost. Bohužel už o něco menší pozornost čerpá, co se týká dostupných financí získávaných ze strany vlád do dané oblasti investujících. To bylo (bohužel smutně nepřekvapivé) nejvýraznější sdělení úvodní přednášky v ústavu. Odráží se to na charakteru projektu ITER, který, ač je, co do svých (až megalomanských) parametrů, jedním z největších světových vědeckých projektů vůbec, úrovní financování ho přesto zastíní mnohá jiná angažmá soukromých firem.

Co tedy ve stručnosti ITER je? Jedná se o celosvětově financovaný na jihu Francie budovaný tokamak, který bude první svého druhu už z hlediska neomezené možné doby provozu (soudobé tokamaky dokážou být v provozu bez rizika poškození nejvýše desítky sekund), na jehož základu lze odladit a dále zkoumat možnosti budování dalších principu jaderné fúze využívajících už komerčních elektráren. O jaký základní princip se jedná? Při vysokých teplotách (tzn. desítky či stovky milionů Kelvinů) lze docílit slučování atomů tritia. Při tomto procesu dochází k uvolnění většího množství energie, než jaká je prve vložená. Zdá se to triviální? Vskutku není.

Přečíst celý článek

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Dne 22. října 2015 se ve společnosti Cisco konal úvodní seminář zejména pro učitele středních skol za účelem nadcházející soutěže zaměřené na tzv. „Internet of Everything“, ale i s tím související problematiku Linuxu, který bude pro řešení mnoha zadání potřebný. Ostatně, i úvodní seminář se nesl do značné míry v tomto duchu, protože jedním z nástrojů (a technických libůstek), který bude moci být používán k řešení úloh, je počítač Raspberry Pi B+, který je ze své podstaty linuxovou záležitostí. A proč zrovna Raspberry Pi? Každý z účastníků dostal jako „studijní materiál“ jeden set, který právě i Raspberry zahrnuje.

Pojďme ale hezky pěkně krok za krokem. Soutěžit spolu budou (vzhledem k datu, kdy si patrně tento článek čtete, možná již soutěží) v šesti kolech týmy středních a vysokých skol. Jakkoliv by se mohlo zdát, že studenti vysokých skol zde budou mít výraznou výhodu, zkušenost z minulých ročníků, kdy všechny vítězné týmy byly právě středoškolské, napovídá opak. Ostatně je vhodné dodat, že většina týmů se rekrutuje právě ze středních skol. Přesný rozstřel jednotlivých témat je dosud neznámý, nebo spíše jen „lehce“ naznačený. Platí pouze, že do složení každého tříčlenného týmu byl doporučen student zaměřením na elektroniku, programování (Pythonu), sítě a zmíněný operační systém Linux. Jako závdavek dobré, že..?

Přečíst celý článek

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)

V rámci návštěvy normandských pláží (ze strany studentů a učitelů SSPŠ), kde 6. Června roku 1945 proběhla největší vyloďovací operace v historii (operace Overlord), bylo k vidění množství zajímavé vojenské techniky. Za jeden ze symbolů vylodění může být například považován tank americké provenience M4 Sherman, na jehož konto připadá naprostá většina bojového nasazení tanků v soubojích na straně Spojenců na západní frontě. V městě Arromanches ležícího u jedné z pláží britského sektoru, je (mimo prve zmíněného tanku a dále i muzea vylodění) k vidění zejména umělý přístav Mulberry B (respektive jeho pozůstatky), který byl zbudovaný z betonových bloků přepravovaných tehdy přes záliv La Manche a který představuje jeden z vrcholů logistiky v průběhu celé války. Jinou věcí, která zaujme i po desítkách let uplynulých od vylodění, jsou dosud přítomné krátery po tehdejším námořním dělostřeleckém ostřelování. Nabízí se prostá otázka: Čím? Pojďme se na tuto techniku podívat o něco blíže.

Tank M4 Sherman

Šel by vystihnout slovy: ani největší, ani nejrychlejší, ani nejlépe vyzbrojený, ani nejlépe pancéřovaný. Přesto patřil na straně Spojenců (zdaleka nejen během invaze v Normandii, jeho bojové nasazení se počítá už od vylodění v severní Africe v roce 1942) mezi klíčové nástroje vojenského úspěchu. Jeho 76 mm kanón nepředstavoval při střetu (nutno zdůraznit, že při čelním) s novější německou technikou (uveďme jako příklad tanky Tiger a Panther) příliš vážné ohrožení (na rozdíl od ještě převažujících starších typů Panzer III a IV, s nimiž je hrubě srovnatelný). Naopak, nedostatky Shermanu v pancéřování představovaly od moderních německých tanků ohrožení smrtelné, pro tank Sherman se vžila ze strany jeho posádek poněkud krutá, ale výstižná přezdívka „The Burning Grave“, kvůli častým vzplanutím po zásahu (na což mohla mít vliv i benzínová pohonná jednotka). Výhoda Spojenců ale byla v množství, německá ekonomika posledního roku války naštěstí nebyla schopna zásobovat vlastní jednotky technikou v adekvátním počtu, proto si jednotky složené ze Shermanů mohly manévrováním vynutit odkrytí už mnohem hůře chráněných boků německých soupeřů. Jaké slovo tedy M4 Sherman vystihuje? Patrně by jím mohlo být dostatečný.

Přečíst celý článek

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)

Červený klobouk
(exkurze do Red Hatu a na Masarykovu Univerzitu)

Na úvod nesmí chybět několik poznámek. Poznámka první :-) Těžko říci, nakolik je nutné firmu Red Hat osvětlovat (zvlášť v České republice). Jedná se o největší čistě linuxovou firmu na světě (nebo přesněji firmu, která má své podnikání postavené na vývoji linuxových technologií, včetně operačního systému – Red Hat Enterprise Linuxu – jako takového, nemluvě o dalších produktech jako je JBoss, nebo rozličné cloudové technologie – např. OpenShift). Štěstí je, že největší vývojářská pobočka firmy je umístěna v Brně, což nám umožnilo exkurzi, o níž jsou následující řádky. Fakt, že firma úzce spolupracuje s Masarykovou Univerzitou (Fakultou informatiky), pak osvětluje zbytek. (Termín naší návštěvy se datoval na pondělí 16. února.)

Poznámka druhá je charakteru ryze praktického. Ačkoliv netrpím despektem k Českým drahám, nemohu říci, že 50 minut zpoždění stále ještě v rámci Prahy (aneb rozbitá výhybka v Úvalech) by bylo záležitostí, která by zvlášť uklidňovala. Omezím se na podstatné, tedy na to, že do Brna jsme (tj. pedagogický doprovod a dalších dvanáct studentů) dorazili (se zpožděním již drasticky sraženým na minut 45) vcelku. Ze strany firmy Red Hat jsme se setkali naštěstí s velmi vstřícným jednáním (a díky za to), takže posunutý počátek exkurze nepředstavoval potíž.

Pobočka firmy Red Hat je v současnosti tvořena třemi budovami (a nutno podotknout, že třemi budovami v blízkosti tramvajové zastávky, což pro jedince se sníženou schopností orientace, přiznávám se, představuje veskrze pozitivní údaj). Jak jsme se dozvěděli následně, momentálně je zde zaměstnáno cca 800 lidí, což onu rozlohu do značné míry vysvětluje. Pojďme dále. Takže, co nás čekalo uvnitř? První zajímavá věc byla přirozenost prostředí (pojem, který bych si s jednotlivými patry z valné části řešenými jako klasický open space dříve nespojoval, snad to bylo ústupem od příkré pravoúhlé geometrie, která je tak typická jinde).

Přečíst celý článek

Červený klobouk
(exkurze do Red Hatu a na Masarykovu Univerzitu)

Návštěva CERN
(do útrob centra světového fyzikálního výzkumu)

Možnost navštívit instituci formátu, jakou je Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN), je už sama o sobě událostí značně unikátní, ale zkušenost, které se dostalo našim studentům ve čtvrtek 25. září, byla zvlášť jedinečná ještě z dalšího důvodu. Ačkoliv se jednalo o v pořadí již pátou návštěvu tohoto centra, poprvé došlo na prohlídku samotných útrob Velkého hadronového urychlovače (LHC), patrně světově nejznámější části této výzkumné instituce. Při pohledu svrchu (zde patrně doslova) je CERN sice místem poněkud nenápadným, ostatně – jak jsme se dozvěděli hned zkraje během ve slovenštině vedené úvodní přednášky – zdaleka největší objem financí směřuje na přímo na vědecký výzkum a na pro něj nezbytnou výbavu (budovy na povrchu jsou leckdy z doby, kdy organizace vznikala, čili z padesátých let), o to zajímavější pohled se ale naskýtá uvnitř a zejména pod povrchem.

Mimo zmíněné úvodní přednášky, která osvětlila historii CERN a poskytla nám úvod do podstaty zde probíhajícího bádání (analýza částic vznikajících střetem proti sobě vysílaných svazků protonů předem urychlených na rychlost blížící se rychlosti světla), měli studenti příležitost se v přilehlých prostorách návštěvnického centra seznámit s popularizační formou znázorněnými experimenty. Jednalo se o jednotlivá stanoviště s experimenty vědců jako např. Joseph J. Thomson (zařízení umožňující vychýlit tok částic působením magnetického pole) či Ernest Rutherford (detektor alfa částic), bez jejichž přínosu světové vědě by realizace zdejšího centra byla jen velmi těžko představitelná. Jednotlivá stanoviště s experimenty byla interaktivní, takže studenti (a nejen oni) mohli nastavovat hodnoty jednotlivých působících veličin a sledovat okamžitou odezvu.

Symbolickým zlatým hřebem však byla návštěva detektoru LHCb (jednoho ze čtyř detektorů umístěných po obvodu 27 km dlouhého LHC). Zde jsme se ještě v povrchové části rozdělili do několika skupin (se slovenským a anglickým výkladem). Na mou skupinu připadl Marc Goulette – částicový fyzik. Tím, že všichni průvodci jsou zároveň v CERN působící vědci, dostala prohlídka zcela jiný rozměr. (Všichni jistě pamatujeme leckdy poněkud mrtvolně působící průvodce na mnoha českých hradech a zámcích odříkávajících zpaměti naučený text.) Marc dovedl naopak vtipně, velmi poutavě a názorně vysvětlit principy detektorů používaných přímo v LHCb (např. Čerenkovův detektor zjišťující záření, které vzniká po průchodu různě rychlých částic látkou). Jak banálně může znít předchozí věta, ale za schopnost v několika větách vysvětlit netriviální fyzikální principy patří Marcovi obrovský dík.

Přečíst celý článek

Návštěva CERN
(do útrob centra světového fyzikálního výzkumu)