Školství, kam míříš?
(Po malých krůčcích nikam, chtělo by se říci.)

Bez mála jsou to čtyři roky, co padlo moje rozhodnutí nastoupit na střední školu jako učitel (tedy ne, že by k tomu předchozí roky strávené na pedagogické fakultě nesměřovaly), a aktuálně jsou to takřka čtyři měsíce, co jsem ho (s malou výjimkou působení na UK) opustil. Tento blog ve své aktuální podobě moje působení ve školství často reflektoval, ostatně byl to primární popud, proč ho vůbec založit a nepokračovat ve starším specializovaném blogu na Root.cz. Následující příspěvek je tak jistá symbolická tečka a patrně na dlouhou dobu poslední text na téma střední školství.

Je zajímavé číst si úplně první příspěvek na blogu, tj.: První rok za mnou (ve školství). Sálá z něho optimismus a upřímně řečeno, i přes dílčí naivitu bych významnou většinu tvrzení v něm podepsal i nyní. Mnoho věcí se ale posunulo a hlavně jsem získal jinou perspektivu. Někdo by učitelskou kariéru mohl počítat na ministry, já se svými třemi se jistě řadím mezi amatéry, takže i tento text berte s určitým nadhledem (zvlášť k přihlédnutím k názorům lidí, kteří ve školství působí výrazně delší dobu než já a k jejich zkušenostem). Přesto si dovolím jisté hodnotící bilancování.

Přečíst celý článek

Školství, kam míříš?
(Po malých krůčcích nikam, chtělo by se říci.)

Upgrady a “konzervy”
Aneb stal se ze mě hardwarový konzervativec?

Jsem konzervativní, když pro mě dlouhodobě jsou jedněmi z klíčových kritérií při nákupu notebooku věci jako rozšiřitelnost, rozumné rozložení klávesnice, bohatá konektorová výbava nebo pevnost konstrukce? A naopak, když jsem nikdy moc nehleděl na tloušťku daného stroje nebo na přítomnost designových výstřelků? Jsem opravdu taková “konzerva”?

Už z předchozího asi bude jasné, jak se dívám na současné trendy typu: paměťové čipy napájené přímo na základní desce; nevyměnitelná baterie; když už USB, tak typu C a čím méně jich bude, tím lépe… Něco z toho (byť málo) pro mě pochopitelné je, dovedu si představit důvody, které za tím stojí, jindy spíše ne. A ano, v některých případech vysloveně žasnu 😀

Bez okénka do historie to nejde

Vrátím se několik let zpět, pamatujete dobu velmi nahrubo mezi léty 2000 a 2006? Z hlediska vývoje a dostupnosti komponent (vezměme za vše procesory) proběhl skok vpřed na úrovni několika světelných let. Porovnejme např. Pentia 3 a 4 od Intelu (nebo první kousky architektury K8 od AMD) z přelomu století s modely z let  cca 2005 až 2006 aneb s Athlony X2 (AMD) a prvními procesory Intel Core 2 Duo. Druhé jmenované by šlo dnes ještě v mnoha případech použít pro běžnou práci a se soudobými operačními systémy!

Přečíst celý článek

Upgrady a “konzervy”
Aneb stal se ze mě hardwarový konzervativec?

Manfred Spitzer: Digitální demence
Aneb trochu opožděný dojem z knihy

Digitální demence od Manfreda Spitzera aneb konečně dočteno :-) Poslední kapitoly mi ubíhaly poměrně pomalu, neboť závěr, ke kterému se chtěl autor dobrat, byl patrný už dříve (šlo by dokonce říci — o hodně dříve). Co na knihu a jejího autora (neb tomu se nelze zvlášť zde vyhnout), psychiatra se zajímavým — a zde velmi podnětným — přesahem zájmu k neurologii, říci?

Podotknu pouze, že tímto příspěvkem nechci suplovat plnohodnou recenzi ani shrnutí obsahu knihy. To můžete například zde (jde-li vám o pouze o stručný obsah), tady (chcete-li spíše pozitivně laděnou recenzi) nebo ještě o kousek vedle (chcete-li naopak zdrcující kritiku).

Jak knihu vůbec pojmout?

Pokud jste člověk, který se zabývá digitálními technologiemi (a ještě lépe digitálními technologiemi ve vzdělávání), můžete celou knihu vnímat jako značné nactiutrhačství. A tak trochu tuším, že mezi návštěvníky tohoto blogu nepředstavujete úplně malou složku 😉 Už ono vše prostupující moto knihy “digitální technologie ve vzdělávání (a obecně v procesu učení) mohou mít nejlépe neutrální vliv, spíše však vliv škodlivý” je něco, co se dá opravdu jen těžce zkousnout. Možná ale právě proto kniha stojí za přečtení, protože vytrhne člověka z určité konformity, ve které je jinak neustále ze všech stran utvrzován.

Přečíst celý článek

Manfred Spitzer: Digitální demence
Aneb trochu opožděný dojem z knihy

Fedora a Raspberry Pi — aktuální možnosti
Distribuce na minipočítači Raspberry Pi

S vydáním Fedory 24 si můžeme položit otázku, jaké jsou možnosti pro provoz aktuální verze Fedory na populárním minipočítači Raspberry Pi. A dokonce v posledních měsících přibylo hned několik zajímavých možností. O některých z nich se už na mojefedora.cz psalo — jedná se zejména o projekt Pignus. Jiné zatím širší pozornosti unikly — zde je na místě zmínit nadějný projekt Fedberry.

Přečíst celý článek na MojeFedora.cz

Fedora a Raspberry Pi — aktuální možnosti
Distribuce na minipočítači Raspberry Pi

Star Trek: Do neznáma
Konečně povedený novodobý startrekový film?

Bez mučení se přiznám, že jsem čekal strašnou až naprosto šílenou koninu. Existenci jedenáctého filmového Star Treku (2009) šlo odpustit alespoň za to, že oživoval legendu (a při vysokém rozpočtu se jednalo i o vizuálně krásnou podívanou), přičemž tam hráli alespoň čtyři slušní herci. Dvanáctý Star Trek: Do temnoty (2013) už ale neomlouvalo nic (ani — nyní částečně obměnění — jiní čtyři slušní herci). A nyní přišel Star Trek: Do neznáma

…který se mimořádně povedl! Nicméně ještě chvilku budu negativní 😉 Považte následující. Film režíruje stejný člověk jako Rychle a zběsile (suma sumárum nic proti tomu filmu, jen je to snímek poněkud jiný), tj. Justin Lin, a scénář dělal mj. i Simon Pegg. Toho člověk snad nemůže mít nerad, ale já si ho vždy spojoval spíš se scénáři filmů jako je Soumrak mrtvých. Což sice je můj šálek kávy, ale opět nikoliv právě Star Treku podobný. Ano, jistá naděje se skrývala v tom, že Pegg je trekkie (a to se naštěstí ve finále výrazně projevilo).

Takže přeze vše šťastná třináctka? Scénář sice není bůhvíjak novátorský, ale nezaregistroval jsem nějaké větší logické lapsy, což je příjemná změna. Zároveň nenutí herce do otravných a dokola opakovaných vztahových póz jako v předchozích dílech (viď Zachary Quinto). Kapitán Kirk v podání Chrise Pinea mi poprvé vysloveně sedl (opět možná díky scénáři, který ho mj. nenutil mluvit o souloži se zvířaty). Ale hlavně: zápletka i finální pointa je startreková, trvalo to tři filmy, než se to povedlo. Tohle konečně je Star Trek.

Přečíst celý článek

Star Trek: Do neznáma
Konečně povedený novodobý startrekový film?

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

Na sklonku jara, 8. června, se na strojní fakultě pražského ČVUT konala už tradiční výstava prací středoškolských studentů StreTech. Celá akce za roky nabyla v současnosti až obrovských rozměrů, kdy je výstavou prací zabrána prakticky celá chodba prolínající se budovou fakulty. Zabrána ve smyslu zcela na chlup zaplněna, chtělo by se dodat. Prezentované projekty byly velmi různé, oproti prvotnímu technickému zaměření konference zde bylo přítomno i mnoho netechnických prací (jakkoliv prve jmenované stále dominovaly), namátkou i práce s módní tématikou.

Naše škola se účastnila i letošní rok, tentokrát bylo prezentováno hned několik zaměřením výrazně rozdílných prací (o kterých si ostatně můžete podrobněji v aktuálním vydání Presíku rovněž přečíst). Jednak se jednalo o práce z oblasti 3D modelování (modely pražských synagog), raketu na tuhé palivo, pohyblivého robota ovládaného modulem Arduino a také nejrozsáhlejší projekt – simulátor leteckého kokpitu. Ten by se bohužel jen komplikovaně přesunoval na místo určení (a vzhledem k zaplněnosti prostoru by se dále i těžce umisťoval), takže jsme zvolili jeho formu prezentace skrze fotodokumentaci na přivezené televizní obrazovce.

Jak na tom byly ostatní školy? Panovala naprostá pestrost, těžko lze vypíchnout nějakou jednotlivost jako tu nejokázalejší či nejzajímavější. Mě osobně zaujal projekt Arduinem řiditelné ponorky studentky ze sušického gymnázia, který hodnotím jako zvlášť povedený projekt. Jinou věcí, která je celkově velmi potěšitelná, je všudypřítomnost modulů Arduino a počítačů Rapsberry Pi. Snad každý druhý projekt je obsahoval. Vzpomínám, když jsem před lety (v roce 2012) psal první popularizační články na toto téma (a měl i pár dost naivních představ). Od té doby se však staly obě jmenované platformy standardem, což je velmi optimistický stav.

Přečíst celý článek

StreTech 2016
Výstava středoškolských prací vydání 2016

Uplatnění absolventů na trhu práce
Statistická publikace od NÚV je venku

Tak dlouho jsem psal příspěvek na Facebook až mi stále rozvíjený draft vykynul do následující podoby :-) Každopádně pojďme k věci. Jedná se o jednu z nejzajímavějších statistických publikací z oblasti školství a trhu práce, která je každoročně publikována.

Co mě zaujalo?

Počet žáků, kteří nastupují do 1. ročníku studovat obory s maturitou ve středním odborném školství (mimo nástaveb a včetně lyceí) je cca 40 % (oproti 23 % u gymnázií). Tvoří tak dlouhodobě zdaleka největší skupinu středoškoláků. (s. 9)

Je docela zajímavé, že na obory (střední školy všech typů) s velkou předpokládanou využitelností v průmyslu (elektrotechnika, stavebnictví, strojírenství apod.) nastupuje zásadní část absolventů ZŠ. Trendy jsou přitom stabilní či, v některých případech, dokonce rostoucí, byť nutno podotknout, že vyjma stavebnictví. (s. 10)

Přečíst celý článek

Uplatnění absolventů na trhu práce
Statistická publikace od NÚV je venku

Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti
Jaký je to film? Je kritika recenzentů oprávněná?

Váhal jsem, jestli na tenhle film vůbec jít, recenze byly od střízlivě kritických (Kamil Fila) po poměrně dost kritické (František Fuka). Ale obě série mám velmi rád a to zvítězilo, snímek nakonec mile překvapil. Vlastně je docela zajímavé, že film je jeden z těch, co jsou spíše kriticky hodnoceny, ale tržby v kinech mají více než slušné. Následující body jsou tak i jeho mírnou obhajobou.

1) Ben Affleck mě už v několikátém filmu přesvědčil, že umí hrát, i tady v roli Batmana. Zbytek herců podal také solidní výkon (Henry Cavil, Jesse Eisenberg), potud dobré, ale na tom byla i u zmíněných recenzentů shoda. Tedy, Lex Luthor je zde cvok úplně jiným způsobem než jak ho podal Gene Hackman a Kevin Spacey :-)

2) Velké výtky byly ke scénáři. Mnoho postav, komplikovaný a zmatený děj. Mně tak nepřišel. Naopak myslím, že scénáristé pracovali s mnoha dějovými liniemi a umně je propojili. Ano, vzali si na to čas (film je dlouhý 2 a půl hodiny), ale je motivace postav a pointy děje fungují.

Přečíst celý článek

Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti
Jaký je to film? Je kritika recenzentů oprávněná?

Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

Deset let trvala doba, během které jsem odebíral časopis Respekt. Časopis se postupem času měnil, v něčem vyvíjel, v něčem lehce degradoval. V posledním roce však vrchu nabyly spíše jeho iritující rysy, některé v obsahu, jiné se týkaly technikálií okolo. Suma sumárum jsem kapitolu zvanou Respekt nedávno uzavřel. Stále si myslím, že Respekt není vysloveně špatné médium, zdaleka ne. V českém prostředí je stále jednoznačným nadprůměrem (což lze chápat různě), ale už ne něčím, za co jsem dále ochoten platit.

Jak k Respektu člověk přišel

Ve stučnosti? Formou předplatného na základě účasti v literární soutěži pro středoškolské studenty. Psal se rok 2005 (to byl ten rok před Topolánkem a zároveň po Špidlovi aneb za Paroubka). Už přesně netuším, čeho se daná soutěž týkala, byť se nedá vyloučit, že doby normalizace. Čert to vem. Respekt mě zaujal. Týdeník v novinovém formátu, špičková typografie, skvělí autoři jako Šídlo, Kundra, Švehla, Šimečka, Macháček, Lamper, Niedermayer.* Inteligentní články, stručnost, žádné zbytečnosti. Navíc přebírané články z The Economist, The Washington Post a Guardianu, prostě neocenitelný pohled odjinud. Rád jsem předplatné prodloužil.

Časopisový formát přichází

Po pár letech se zásadně změnil formát Respektu. Na klasický časopisový. Kvalitnější papír, výrazně vyšší cena (pamatuji-li se správně, skok byl z 25,- na 40,- Kč), výrazně větší rozsah. No, budiž. Ztráta romantiky novinového formátu mě až zas tak nemrzela, navýšení rozsahu ale už více. Proč? Klasický novinový Respekt jsem vždy zhltl doslova od A po Z. Nevynechal jsem článek, včetně těch, co mne nezbytně přímo nezajímaly (aneb jak využít až dvě hodiny při čekání na autobus), bylo v tom nesmírné obohacení, úžasný rozhled. Udělejte však totéž s časopisem takřka o rozsahu novely… Výsledek? Začal jsem si vybírat.

Přečíst celý článek

Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

Síla se probouzí..?
(aneb o mých prvních dojmech bez spoilerů)

Nechal jsem to pár dní uležet, ať si to srovnám v hlavě. To se ale snad už stalo, takže moje dojmy z nových Star Wars jsou následující. Stručné hodnocení? 8/10. Je to solidní podívaná. (Jinak spoiler alert můžete vypnout, děj vyzrazovat nehodlám.)

Grafika a hudba

Look & feel původní série je všudypřítomný a jsem za to rád, celý film vypadá neuvěřitelně realisticky, sázka na reálné kulisy se vyplatila. Obecně citací (stále se bavím o designu) původní série je v celém snímku obsaženo opravdu mnoho. Myslím, že každého zarytého fanouška to potěší :-) Grafická stránka je vůbec neuvěřitelně vymazlená, já jsem si ji vyslověně užíval.

Hudba se nese v podobném duchu, ale v tom je i potíž. Williams je nejlepší v okamžicích, kdy používá klasické motivy z původní trilogie. Navozuje tím mnoho nostalgických pocitů, ale to je taky vše. Hudební stránka bude jedna z věcí, ve kterých je nová trilogie (čistě oproti epizodě VII) citelně lepší. Trochu mě bolí to říkat, Williamse mám velmi rád, ale zjevně se již vyčerpal.

Přečíst celý článek

Síla se probouzí..?
(aneb o mých prvních dojmech bez spoilerů)