DevConf 2016
Jaký byl můj první ročník v roli návštěvníka?

O co se vlastně jedná?

Poznámka hned na naprostý úvod: Pokud jste už o DevConfu někdy v minulosti slyšeli, dost možná budete chtít tuto část přeskočit. DevConf je patrně největší konference zaměřená na vývojáře, přispěvatele, systémové administrátory nebo prostě nadšence do Linuxu, JBossu a Open source software po všemožných stránkách obecně, která se na území České republiky koná. Zároveň je to konference, která je jak po stránce organizační, tak co se týká zásadní části přítomných řečníků a z logiky věci i lokací (událost se již tradičně se koná v Brně) silně svázána se společností Red Hat.

Trocha informací

Akci letos již poněkolikáté hostila brněnská Fakulta informačních technologií VUT. A to v budově, ehm, kterou se mi podařilo napoprvé minout. Zvenčí nenápadná, ale rozložitá relativně nízká stavba. (Pomiňme teď, prosím, fakt, že před ní byl poměrně velký sofistikovaný nápis „DevConf“.) Přednášky a workshopy zde probíhaly paralelně v osmi sálech, což vytvářelo nezbytná dilemata, na co vyrazit spíše (aneb Fedora vs. Python v jeden čas), často i vícenásobně. Mimochodem podle zpráv, které jsem zaslechl, byla letos dosaženo číslo 1600 účastníků, což je poměrně impozantní. Poslední věcí, která by neměla být v úvodu opomenuta, je fakt, že všechny přednášky byly výhradně v angličtině. Vzhledem k mezinárodní účasti to dává naprostý smysl.

stanky
Stánky na konferenci DevConf 2016

Přečíst celý článek

DevConf 2016
Jaký byl můj první ročník v roli návštěvníka?

Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

Deset let trvala doba, během které jsem odebíral časopis Respekt. Časopis se postupem času měnil, v něčem vyvíjel, v něčem lehce degradoval. V posledním roce však vrchu nabyly spíše jeho iritující rysy, některé v obsahu, jiné se týkaly technikálií okolo. Suma sumárum jsem kapitolu zvanou Respekt nedávno uzavřel. Stále si myslím, že Respekt není vysloveně špatné médium, zdaleka ne. V českém prostředí je stále jednoznačným nadprůměrem (což lze chápat různě), ale už ne něčím, za co jsem dále ochoten platit.

Jak k Respektu člověk přišel

Ve stučnosti? Formou předplatného na základě účasti v literární soutěži pro středoškolské studenty. Psal se rok 2005 (to byl ten rok před Topolánkem a zároveň po Špidlovi aneb za Paroubka). Už přesně netuším, čeho se daná soutěž týkala, byť se nedá vyloučit, že doby normalizace. Čert to vem. Respekt mě zaujal. Týdeník v novinovém formátu, špičková typografie, skvělí autoři jako Šídlo, Kundra, Švehla, Šimečka, Macháček, Lamper, Niedermayer.* Inteligentní články, stručnost, žádné zbytečnosti. Navíc přebírané články z The Economist, The Washington Post a Guardianu, prostě neocenitelný pohled odjinud. Rád jsem předplatné prodloužil.

Časopisový formát přichází

Po pár letech se zásadně změnil formát Respektu. Na klasický časopisový. Kvalitnější papír, výrazně vyšší cena (pamatuji-li se správně, skok byl z 25,- na 40,- Kč), výrazně větší rozsah. No, budiž. Ztráta romantiky novinového formátu mě až zas tak nemrzela, navýšení rozsahu ale už více. Proč? Klasický novinový Respekt jsem vždy zhltl doslova od A po Z. Nevynechal jsem článek, včetně těch, co mne nezbytně přímo nezajímaly (aneb jak využít až dvě hodiny při čekání na autobus), bylo v tom nesmírné obohacení, úžasný rozhled. Udělejte však totéž s časopisem takřka o rozsahu novely… Výsledek? Začal jsem si vybírat.

Přečíst celý článek

Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

Fedora 23 na Raspberry Pi 2
(aneb můj další článek pro Mojefedora.cz)

Fedora ve spojení s počítačem Raspberry Pi v podobě jejího remixu Pidora —  aktuální verze je Pidora 2014 založená na Fedoře 20 — je relativně dobře známou věcí. (Změna názvu je nutná, protože Pidora v instalaci zahrnuje balíky, které není do Fedory jako takové možné z licenčních důvodů zahrnout.) Principiálně by nic nemělo bránit provozování Pidory 2014 i na aktuální verzi počítače Raspberry Pi (tedy na Raspberry Pi 2), ale proč se ochuzovat? Existuje hned několik důvodů, proč tak neučinit.

Přečíst celý článek na Mojefedora.cz

Fedora 23 na Raspberry Pi 2
(aneb můj další článek pro Mojefedora.cz)

Síla se probouzí..?
(aneb o mých prvních dojmech bez spoilerů)

Nechal jsem to pár dní uležet, ať si to srovnám v hlavě. To se ale snad už stalo, takže moje dojmy z nových Star Wars jsou následující. Stručné hodnocení? 8/10. Je to solidní podívaná. (Jinak spoiler alert můžete vypnout, děj vyzrazovat nehodlám.)

Grafika a hudba

Look & feel původní série je všudypřítomný a jsem za to rád, celý film vypadá neuvěřitelně realisticky, sázka na reálné kulisy se vyplatila. Obecně citací (stále se bavím o designu) původní série je v celém snímku obsaženo opravdu mnoho. Myslím, že každého zarytého fanouška to potěší :-) Grafická stránka je vůbec neuvěřitelně vymazlená, já jsem si ji vyslověně užíval.

Hudba se nese v podobném duchu, ale v tom je i potíž. Williams je nejlepší v okamžicích, kdy používá klasické motivy z původní trilogie. Navozuje tím mnoho nostalgických pocitů, ale to je taky vše. Hudební stránka bude jedna z věcí, ve kterých je nová trilogie (čistě oproti epizodě VII) citelně lepší. Trochu mě bolí to říkat, Williamse mám velmi rád, ale zjevně se již vyčerpal.

Přečíst celý článek

Síla se probouzí..?
(aneb o mých prvních dojmech bez spoilerů)

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Na začátku listopadu (konkrétně šestého) studenti a kantoři naší školy pod vedením Mgr. Věry Krajčové navštívili Ústav fyziky plazmatu Akademie věd České republiky, který se nachází v těsné blízkosti stanice metra Ládví. Návštěva měla dva klíčové body: (1) prohlídku budovy s tokamakem Compass a (2) seznámení se s prostory, ve kterých sídlí ve střední Evropě unikátní laser PALS. Oběma těmto událostem předcházela obsáhlá úvodní přednáška z valné části zaměřená obecně na problematiku jaderné fúze, což je záležitost, které se oba dva prve zmíněné projekty dotýkají.

Jaderná fúze

Jaderná fúze jakožto potenciální zdroj energie budoucnosti je záležitostí, která z pohledu vědy čerpá značnou pozornost. Bohužel už o něco menší pozornost čerpá, co se týká dostupných financí získávaných ze strany vlád do dané oblasti investujících. To bylo (bohužel smutně nepřekvapivé) nejvýraznější sdělení úvodní přednášky v ústavu. Odráží se to na charakteru projektu ITER, který, ač je, co do svých (až megalomanských) parametrů, jedním z největších světových vědeckých projektů vůbec, úrovní financování ho přesto zastíní mnohá jiná angažmá soukromých firem.

Co tedy ve stručnosti ITER je? Jedná se o celosvětově financovaný na jihu Francie budovaný tokamak, který bude první svého druhu už z hlediska neomezené možné doby provozu (soudobé tokamaky dokážou být v provozu bez rizika poškození nejvýše desítky sekund), na jehož základu lze odladit a dále zkoumat možnosti budování dalších principu jaderné fúze využívajících už komerčních elektráren. O jaký základní princip se jedná? Při vysokých teplotách (tzn. desítky či stovky milionů Kelvinů) lze docílit slučování atomů tritia. Při tomto procesu dochází k uvolnění většího množství energie, než jaká je prve vložená. Zdá se to triviální? Vskutku není.

Přečíst celý článek

Nejen za tokamakem
(aneb do Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd)

Steve Jobs
(aneb již druhý výpravný snímek na dané téma)

Steve Jobs. Další příspěvek na téma nabitý filmový podzim (už dlouho se nesešlo tolik filmů, na které jsem se těšil, do tak krátkého časového úseku). Takže jaký Steve Jobs je?

Dialogy a výprava

Dialogy, výprava (použití různého filmového materiálu pro různá období, ve kterých se film odehrává, sedí), režie, herecké výkony (Fassbener je fantastický) v hlavních rolích. Bez výhrad. Vše je profesionální, zábavné, bez zásadních kiksů. Za sebe můžu říct, že mě film bavil, i když se skoro celý odehrává doslova za pódiem, v zákulisí, nebo – pozor – během čekání na to, až se Jobs dostane na pódium :-)

Očekávání a pojetí

Hodně záleží na tom, co od filmu čekáte. Zajímá vás historie Applu? (Budete spíše zklamáni, naopak předchozí znalost v tomto směru se víc než hodí.) Zajímá vás Jobs jako člověk? (Pak je film zjevně právě pro vás určen.) Film nevysvětluje. Jste-li již zběhlí v historii Apple, určitě si film užijete citelně lépe. Nevíte-li, kdo to byl Steve Wozniak, co za firmu byl Next, nebo čím byl významný počítač Apple II, můžete dost tápat.

Přečíst celý článek

Steve Jobs
(aneb již druhý výpravný snímek na dané téma)

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Dne 22. října 2015 se ve společnosti Cisco konal úvodní seminář zejména pro učitele středních skol za účelem nadcházející soutěže zaměřené na tzv. „Internet of Everything“, ale i s tím související problematiku Linuxu, který bude pro řešení mnoha zadání potřebný. Ostatně, i úvodní seminář se nesl do značné míry v tomto duchu, protože jedním z nástrojů (a technických libůstek), který bude moci být používán k řešení úloh, je počítač Raspberry Pi B+, který je ze své podstaty linuxovou záležitostí. A proč zrovna Raspberry Pi? Každý z účastníků dostal jako „studijní materiál“ jeden set, který právě i Raspberry zahrnuje.

Pojďme ale hezky pěkně krok za krokem. Soutěžit spolu budou (vzhledem k datu, kdy si patrně tento článek čtete, možná již soutěží) v šesti kolech týmy středních a vysokých skol. Jakkoliv by se mohlo zdát, že studenti vysokých skol zde budou mít výraznou výhodu, zkušenost z minulých ročníků, kdy všechny vítězné týmy byly právě středoškolské, napovídá opak. Ostatně je vhodné dodat, že většina týmů se rekrutuje právě ze středních skol. Přesný rozstřel jednotlivých témat je dosud neznámý, nebo spíše jen „lehce“ naznačený. Platí pouze, že do složení každého tříčlenného týmu byl doporučen student zaměřením na elektroniku, programování (Pythonu), sítě a zmíněný operační systém Linux. Jako závdavek dobré, že..?

Přečíst celý článek

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli následující příspěvek napsat, ale asi to za pokus stojí. Současná podoba školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících, to jest ta podoba v podstatných rysech už dlouhé roky stejná, předepisuje, aby učitel na střední škole (text je dále směřován výhradně na maturitní obory) měl vysokoškolské pedagogické vzdělání nehledě na to, zda již je, nebo není, absolventem jiné vysoké školy. (Změny v poslední době hodnotím jako spíše dílčí, byť pro článek relevantní.) Sám jsem absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mám tak v tomto směru mírně ambivalentní pocity, nicméně realita a běžná praxe, kterou zprostředkovaně, či osobně, poznávám, mě aktuálně utvrzuje v pohledu, který bych ještě pár let zpět výrazně zavrhoval.

O čem je a o čem není tento článek

Předně, učím na průmyslové škole, tedy právě v odborném školství. Nemyslím si, že následující slova jsou přenositelná na jiné typy vzdělávání (zvlášť ne na vzdělávání všeobecné na základních školách či na gymnáziích). Stejně tak by bylo velkým omylem můj text chápat jako zásadní obhajobu oné „profesní“ nebo také „praktické“ složky vzdělávacího procesu na úkor znalostem a dovednostem týkajících se schopnosti se učit, poznávat, kriticky analyzovat a vůbec na úkor právě oné všeobecné části vzdělávání. (Osobně si myslím, že je poměrně absurdní je vyčleňovat, nebo dokonce stavět do protikladu, ale vidím, že se tak relativně běžně děje, což mě sice nemusí těšit, ale mnoho s tím neudělám.)

Současné požadavky na učitele

Držme se tedy středního odborného školství a maturitních oborů (a učitelů odborných předmětů). Člověk, který se zde chce angažovat bez zmíněného typu studia, má velmi limitované možnosti. Předně, jeho úvazek nemůže překročit více než polovinu času poplatného běžnému pracovnímu poměru, a zároveň je takového člověka relativně snadné nahradit, naskytne-li se někdo formálně kvalifikovaný. A to je problém. Odborné školy jsou existenčně závislé na provázanosti a spolupráci s lidmi z tzv. „praxe“ a, co si budeme říkat, prve zmíněné není právě motivujícím faktorem. Zapomeňme na výroky typu: „bylo to známé deset let“, „my jsme si to také dodělali“, „podmínky musí platit pro všechny“. (A vůbec, opomiňme nyní problematiku rozptylu kvality nabízeného doplňujícího kvalifikačního vzdělání pro tyto lidi; je značný, stejně jako množství institucí, které ho nabízejí.) Zde nejsou relevantní, problém neřeší. A důvod je prostý.

Přečíst celý článek

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Dennis Ritchie a jeho odkaz
(aneb bohužel mírně upozaděné výročí)

Předně: Je to smutné výročí. 12. října 2011 zemřela jedna z nejvýznamnějších osobností v oblasti informačních technologií, Dennis Ritchie, mj. matematik, vývojář, profesor na MIT. Bohužel se tak událo ve stínu smrti jiného člověka, který by (paradoxně) pravděpodobně bez Ritchieho práce byl dnes patrně marginální postavou. Proč zmíněné superlativy? Pojďme na to krok za krokem.

Programovací jazyk C

Ritchie je autorem programovacího jazyka C. Neznamená to, že by v dané době již neexistovaly jiné programovací jazyky, naopak, byla jich plejáda (namátkou Basic, Fortran, …). C však bylo postaveno na do značné míry unikátní myšlence. Jeden zdrojový kód mělo být možné zkompilovat na více platformách, samotný jazyk neměl být závislý na konkrétní hardwarové platformě. Zní to naoko triviálně a samozřejmě, ale opravdu není. Na přelomu 60. a 70. let tedy jistě ne. Tato vlastnost umožnila sdílet programátorům podstatné části kódu mezi různými platformami, aniž by je bylo nutné znovu přepisovat.

Jazyk C se v průběhu let samozřejmě vyvíjel, nicméně i dnes se jedná o jeden z nejpoužívanějších jazyků. Stačí letmo nahlédnout například na Tiobe index, který, ač není dokonalý, pro představu stačí. Většina operačních systémů je napsána v C, stejně jako základních systémových utilit a kompilátorů či virtuálních strojů jiných jazyků. C je ale výjimečný mnożstvím dalších programovacích jazyků, které ho buď přímo dále rozvíjely (C++, Objective C), čerpaly z jeho nadčasové syntaxe (Java, PHP, Javascript) nebo třeba jen sémantiky (Python). Bez těchto jmen (a jedná se jen o stručný výčet z obrovské celkové množiny) by IT vypadalo jinak a (za mě) zároveň také podstatně hůře.

Přečíst celý článek

Dennis Ritchie a jeho odkaz
(aneb bohužel mírně upozaděné výročí)

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)

V rámci návštěvy normandských pláží (ze strany studentů a učitelů SSPŠ), kde 6. Června roku 1945 proběhla největší vyloďovací operace v historii (operace Overlord), bylo k vidění množství zajímavé vojenské techniky. Za jeden ze symbolů vylodění může být například považován tank americké provenience M4 Sherman, na jehož konto připadá naprostá většina bojového nasazení tanků v soubojích na straně Spojenců na západní frontě. V městě Arromanches ležícího u jedné z pláží britského sektoru, je (mimo prve zmíněného tanku a dále i muzea vylodění) k vidění zejména umělý přístav Mulberry B (respektive jeho pozůstatky), který byl zbudovaný z betonových bloků přepravovaných tehdy přes záliv La Manche a který představuje jeden z vrcholů logistiky v průběhu celé války. Jinou věcí, která zaujme i po desítkách let uplynulých od vylodění, jsou dosud přítomné krátery po tehdejším námořním dělostřeleckém ostřelování. Nabízí se prostá otázka: Čím? Pojďme se na tuto techniku podívat o něco blíže.

Tank M4 Sherman

Šel by vystihnout slovy: ani největší, ani nejrychlejší, ani nejlépe vyzbrojený, ani nejlépe pancéřovaný. Přesto patřil na straně Spojenců (zdaleka nejen během invaze v Normandii, jeho bojové nasazení se počítá už od vylodění v severní Africe v roce 1942) mezi klíčové nástroje vojenského úspěchu. Jeho 76 mm kanón nepředstavoval při střetu (nutno zdůraznit, že při čelním) s novější německou technikou (uveďme jako příklad tanky Tiger a Panther) příliš vážné ohrožení (na rozdíl od ještě převažujících starších typů Panzer III a IV, s nimiž je hrubě srovnatelný). Naopak, nedostatky Shermanu v pancéřování představovaly od moderních německých tanků ohrožení smrtelné, pro tank Sherman se vžila ze strany jeho posádek poněkud krutá, ale výstižná přezdívka „The Burning Grave“, kvůli častým vzplanutím po zásahu (na což mohla mít vliv i benzínová pohonná jednotka). Výhoda Spojenců ale byla v množství, německá ekonomika posledního roku války naštěstí nebyla schopna zásobovat vlastní jednotky technikou v adekvátním počtu, proto si jednotky složené ze Shermanů mohly manévrováním vynutit odkrytí už mnohem hůře chráněných boků německých soupeřů. Jaké slovo tedy M4 Sherman vystihuje? Patrně by jím mohlo být dostatečný.

Přečíst celý článek

Okénko do světa vojenské techniky
(aneb k návštěvě Normandie studenty SSPŠ)