Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

Deset let trvala doba, během které jsem odebíral časopis Respekt. Časopis se postupem času měnil, v něčem vyvíjel, v něčem lehce degradoval. V posledním roce však vrchu nabyly spíše jeho iritující rysy, některé v obsahu, jiné se týkaly technikálií okolo. Suma sumárum jsem kapitolu zvanou Respekt nedávno uzavřel. Stále si myslím, že Respekt není vysloveně špatné médium, zdaleka ne. V českém prostředí je stále jednoznačným nadprůměrem (což lze chápat různě), ale už ne něčím, za co jsem dále ochoten platit.

Jak k Respektu člověk přišel

Ve stučnosti? Formou předplatného na základě účasti v literární soutěži pro středoškolské studenty. Psal se rok 2005 (to byl ten rok před Topolánkem a zároveň po Špidlovi aneb za Paroubka). Už přesně netuším, čeho se daná soutěž týkala, byť se nedá vyloučit, že doby normalizace. Čert to vem. Respekt mě zaujal. Týdeník v novinovém formátu, špičková typografie, skvělí autoři jako Šídlo, Kundra, Švehla, Šimečka, Macháček, Lamper, Niedermayer.* Inteligentní články, stručnost, žádné zbytečnosti. Navíc přebírané články z The Economist, The Washington Post a Guardianu, prostě neocenitelný pohled odjinud. Rád jsem předplatné prodloužil.

Časopisový formát přichází

Po pár letech se zásadně změnil formát Respektu. Na klasický časopisový. Kvalitnější papír, výrazně vyšší cena (pamatuji-li se správně, skok byl z 25,- na 40,- Kč), výrazně větší rozsah. No, budiž. Ztráta romantiky novinového formátu mě až zas tak nemrzela, navýšení rozsahu ale už více. Proč? Klasický novinový Respekt jsem vždy zhltl doslova od A po Z. Nevynechal jsem článek, včetně těch, co mne nezbytně přímo nezajímaly (aneb jak využít až dvě hodiny při čekání na autobus), bylo v tom nesmírné obohacení, úžasný rozhled. Udělejte však totéž s časopisem takřka o rozsahu novely… Výsledek? Začal jsem si vybírat.

Kvalita v průběhu let

Třeba překvapím, ale obecně si nemyslím, že by změna v úrovni kvality Respektu byla až tak výrazná. Co však narostlo, je ochota psát naprosto o čemkoliv (a články o školství jsou toho dobrým příkladem) bez náznaku jakékoliv erudice. Až na čestné výjimky se jednalo o hodně divoké zkratkovité konstrukce. Bohužel, nejen v oblasti školství. A množství dále narůstalo. Mnoho povyku a (dle mého názoru) zbytečných emocí vzniklo například na základě tzv. “aféry Kundera”. Propagovat časopis skrze, ehm, specificky kvalitní článek napsaný primárně externím autorem na ulicích ve formě čísla zdarma? Trochu hloupé, ale více v tom nevidím. Jinak? Žádné drama.

Pozvolný odliv autorů

Třeba nadpis překvapí, neboť v Respektu působí stále mnoho skvělých autorů, ale mnoho pro mne zásadních už nikoliv. Jindřich Šídlo odešel již před lety, byť pouze pod hlavičku HN u stejného mediálního domu, Luděk Niedermayer se vrhl na politiku, Jan Macháček přešel k LN, což asi dává smysl (vzhledem k jeho práci pro thinktank ANO), zmizely články Timothy G. Ashe (publikuje na Guardianu). Vše má společný jmenovatel, aktuální články (takřka) všech zmíněných lze číst vesměs zdarma a bez Respektu. A zdaleka nejen je. Nejen z obchodního hlediska neblahá zpráva.

Technický pokrok v rámci doby

Uvedení aplikace Respektu pro Android trvalo opravdu dlouho (zvlášť v porovnání s dlouho existující aplikací pro iOS), nakonec přišla, sama sice kvalitní, ale s krajně nedořešenou vazbou na systém předplatného přes Google Play. Detailně jsem to popsal v předchozím článku. Závěr? Iritující zkušenost a první krátké přerušení odběru Respektu. Nyní je sice situace už výrazně jiná, ale škoda byla napáchána. Výrazně to zvýšilo můj zájem o RSS čtečky (ano, vím, opravdu stará věc), které jsem do té doby používal spíše omezeně. V předplatném jsem však po chvíli dále pokračoval.

Předplatné a poslední kapka

Vůbec netušíme, neumíme, to Google. (Výše popsaný problém.) Vy opravdu chcete stejné podmínky, které nabízíme všem novým předplatitelům? (Dovolil jsem si dost.) Vše velmi volně parafrázuji. Plus neduh, kdy Respekt zasílá fakturu na neobjednanou službu skoro dva měsíce předem (a posléze mnoho upomínek k tomu). Napíšete e-mail s žádostí o korekci a reakce? Nula. Mám rád eufemismy, proto řeknu, že jsem, ehm, nebyl rád. A pak přišla poslední kapka, článek o školství tak hloupý, že větší než jeho hloupost byla jen… no, nevím doplňte si dle libosti :-)

Závěr přeze všechno spíše mírný

Předplatné je již zrušeno, což asi ve světle výše zmíněného nepřekvapí. Nebyly to ale jediné důvody. I Respekt, minimálmě spolu s ČT, podlehl do valné míry tendeci informovat o tzv. uprchlické krizi často zcela bez vazby na to, že by autoři měli co relevantního říci. Přispěli tak k až neskutečnému tematickému mediálnímu přesycení, které je nyní velmi znatelné. Bohužel to není dobrá služba veřejnosti :-( Respektu nelze než přát mnoho úspěchů, stále je to kvalitní české čtení. Jen by mu neškodilo uplatnění klasického hesla: “zpátky ke kořenům!”. Rád bych se k nim (třeba) jednou někdy vrátil.

* Spoléhám na svou paměť, nicméně je pravděpodobné, že ne všichni zmínění autoři psali pro Respekt už v roce 2005.

Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

4 thoughts on “Respekt / Despekt
(aneb o Respektu a jemně i o médiích obecně)

  1. Jiří Eischmann says:

    Mně minulé číslo nepřišlo do schránky. Když sleduju reakce na ten článek o českém školství, říkám si, že to možná bylo dobře. K Respektu mám taky výhrady, ale pořád je jedno z mála médií, které si drží nějakou kvalitu. Byla tady hromada zajímavých projektů, které dopadly neslavně (Echo24 nebo Česká pozice), jen Respekt se docela drží.

  2. Vidíme to hodně podobně. Z toho, co jmenuješ, mě docela mrzí ta Česká pozice, od nějaké doby se tam dívám jen zřídka a nelituji toho, přitom dlouho to byl neocenitelný zdroj kvalitních informací. Ohledně Echa24, v jakém to je vlastně stavu? Tuším, že to zakládali lidé, kteří odešli z LN, ale ne o moc víc. (Tu a tam narazím na odkaz, ale něco jsem od nich četl, nevím, jednou nebo dvakrát.)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *