Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Dne 22. října 2015 se ve společnosti Cisco konal úvodní seminář zejména pro učitele středních skol za účelem nadcházející soutěže zaměřené na tzv. „Internet of Everything“, ale i s tím související problematiku Linuxu, který bude pro řešení mnoha zadání potřebný. Ostatně, i úvodní seminář se nesl do značné míry v tomto duchu, protože jedním z nástrojů (a technických libůstek), který bude moci být používán k řešení úloh, je počítač Raspberry Pi B+, který je ze své podstaty linuxovou záležitostí. A proč zrovna Raspberry Pi? Každý z účastníků dostal jako „studijní materiál“ jeden set, který právě i Raspberry zahrnuje.

Pojďme ale hezky pěkně krok za krokem. Soutěžit spolu budou (vzhledem k datu, kdy si patrně tento článek čtete, možná již soutěží) v šesti kolech týmy středních a vysokých skol. Jakkoliv by se mohlo zdát, že studenti vysokých skol zde budou mít výraznou výhodu, zkušenost z minulých ročníků, kdy všechny vítězné týmy byly právě středoškolské, napovídá opak. Ostatně je vhodné dodat, že většina týmů se rekrutuje právě ze středních skol. Přesný rozstřel jednotlivých témat je dosud neznámý, nebo spíše jen „lehce“ naznačený. Platí pouze, že do složení každého tříčlenného týmu byl doporučen student zaměřením na elektroniku, programování (Pythonu), sítě a zmíněný operační systém Linux. Jako závdavek dobré, že..?

Přečíst celý článek

Internet of Everything
(aneb šest kol soutěže právě na startu!)

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli následující příspěvek napsat, ale asi to za pokus stojí. Současná podoba školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících, to jest ta podoba v podstatných rysech už dlouhé roky stejná, předepisuje, aby učitel na střední škole (text je dále směřován výhradně na maturitní obory) měl vysokoškolské pedagogické vzdělání nehledě na to, zda již je, nebo není, absolventem jiné vysoké školy. (Změny v poslední době hodnotím jako spíše dílčí, byť pro článek relevantní.) Sám jsem absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mám tak v tomto směru mírně ambivalentní pocity, nicméně realita a běžná praxe, kterou zprostředkovaně, či osobně, poznávám, mě aktuálně utvrzuje v pohledu, který bych ještě pár let zpět výrazně zavrhoval.

O čem je a o čem není tento článek

Předně, učím na průmyslové škole, tedy právě v odborném školství. Nemyslím si, že následující slova jsou přenositelná na jiné typy vzdělávání (zvlášť ne na vzdělávání všeobecné na základních školách či na gymnáziích). Stejně tak by bylo velkým omylem můj text chápat jako zásadní obhajobu oné „profesní“ nebo také „praktické“ složky vzdělávacího procesu na úkor znalostem a dovednostem týkajících se schopnosti se učit, poznávat, kriticky analyzovat a vůbec na úkor právě oné všeobecné části vzdělávání. (Osobně si myslím, že je poměrně absurdní je vyčleňovat, nebo dokonce stavět do protikladu, ale vidím, že se tak relativně běžně děje, což mě sice nemusí těšit, ale mnoho s tím neudělám.)

Současné požadavky na učitele

Držme se tedy středního odborného školství a maturitních oborů (a učitelů odborných předmětů). Člověk, který se zde chce angažovat bez zmíněného typu studia, má velmi limitované možnosti. Předně, jeho úvazek nemůže překročit více než polovinu času poplatného běžnému pracovnímu poměru, a zároveň je takového člověka relativně snadné nahradit, naskytne-li se někdo formálně kvalifikovaný. A to je problém. Odborné školy jsou existenčně závislé na provázanosti a spolupráci s lidmi z tzv. „praxe“ a, co si budeme říkat, prve zmíněné není právě motivujícím faktorem. Zapomeňme na výroky typu: „bylo to známé deset let“, „my jsme si to také dodělali“, „podmínky musí platit pro všechny“. (A vůbec, opomiňme nyní problematiku rozptylu kvality nabízeného doplňujícího kvalifikačního vzdělání pro tyto lidi; je značný, stejně jako množství institucí, které ho nabízejí.) Zde nejsou relevantní, problém neřeší. A důvod je prostý.

Přečíst celý článek

Střední odborné školství lépe bez odborníků?
(aneb kam vede současná školská legislativa)

Dennis Ritchie a jeho odkaz
(aneb bohužel mírně upozaděné výročí)

Předně: Je to smutné výročí. 12. října 2011 zemřela jedna z nejvýznamnějších osobností v oblasti informačních technologií, Dennis Ritchie, mj. matematik, vývojář, profesor na MIT. Bohužel se tak událo ve stínu smrti jiného člověka, který by (paradoxně) pravděpodobně bez Ritchieho práce byl dnes patrně marginální postavou. Proč zmíněné superlativy? Pojďme na to krok za krokem.

Programovací jazyk C

Ritchie je autorem programovacího jazyka C. Neznamená to, že by v dané době již neexistovaly jiné programovací jazyky, naopak, byla jich plejáda (namátkou Basic, Fortran, …). C však bylo postaveno na do značné míry unikátní myšlence. Jeden zdrojový kód mělo být možné zkompilovat na více platformách, samotný jazyk neměl být závislý na konkrétní hardwarové platformě. Zní to naoko triviálně a samozřejmě, ale opravdu není. Na přelomu 60. a 70. let tedy jistě ne. Tato vlastnost umožnila sdílet programátorům podstatné části kódu mezi různými platformami, aniž by je bylo nutné znovu přepisovat.

Jazyk C se v průběhu let samozřejmě vyvíjel, nicméně i dnes se jedná o jeden z nejpoužívanějších jazyků. Stačí letmo nahlédnout například na Tiobe index, který, ač není dokonalý, pro představu stačí. Většina operačních systémů je napsána v C, stejně jako základních systémových utilit a kompilátorů či virtuálních strojů jiných jazyků. C je ale výjimečný mnożstvím dalších programovacích jazyků, které ho buď přímo dále rozvíjely (C++, Objective C), čerpaly z jeho nadčasové syntaxe (Java, PHP, Javascript) nebo třeba jen sémantiky (Python). Bez těchto jmen (a jedná se jen o stručný výčet z obrovské celkové množiny) by IT vypadalo jinak a (za mě) zároveň také podstatně hůře.

Přečíst celý článek

Dennis Ritchie a jeho odkaz
(aneb bohužel mírně upozaděné výročí)