Trocha neškodného úžasu
(aneb jak smíchat vše se vším a tvářit se vážně)

Už se k tomu patrně vyjádřili všichni, nebo alespoň začínám mít ten pocit, že ano. Obrovské zdvižené emoce, demonstrace, média na hraně monotematičnosti. Nezdá se, že by se to v dohledné změně mělo změnit, asi se proto vyjádřím i já. Islám, svoboda projevu, Evropa a její identita a kultura. (Kdo nechce číst dál, nechť je tímto varován.) Mnoho z toho, co chci psát, už existuje v citelně zdařilejší formě, omezím se proto na to, co považuji za podstatné.

Evropská kultura je křesťansko-židovská

Nebo žido-křesťanská, jak je ctěná libost, či preference. Braňme ji! Je? Hmm, braňme..? Netušil jsem, že žiji v tak silně věřící zemi (už přesáhlo procento věřících třicítku?), minimálně to tak vypadá na základě toho, kolik lidí je schopno argumentovat právě v nadpisu zmíněným spojením. Ale k odpovědím: ano a ano. Jsem bytostně přesvědčen, že evropská kultura je křesťansko-židovská, stejně tak jako polytheistická… (Teď to vyznívá hloupě, že? Ale samozřejmě! Tohle vždycky musí vyznít hloupě, když prvoplánově spojíme pojem kultura a náboženství.) Evropa je asi stejně tak polytheistická, jakože navazujeme na římské právo a antickou filosofii, jakožto křesťansko-židovská, jelikož jsme přejali mnoho z hodnotového systému typického pro tato náboženství. Taky by mohla být islámská, bez „islámského“ pojetí matematiky a medicíny, by to asi úplně nešlo. (Jak říkám, když slučovat pojmy náboženství a kultura, tak pořádně!) Sice bychom se mohli pokusit to precizovat, ale proč, nikdo to nedělá, zobecňování je heslo dne, není-liž pravda?

Ať se omluví, protože…

Také populární konstrukt. Ať ti umírnění muslimové ukážou, že se distancují od (teroristických útoků, práva šaría, čehokoliv). Jak časté. Tak dobře, pojďme si najít nějakou tu krásnou (a vždycky nepřesnou analogii, protože od toho analogie jsou, že). Ať umírnění křesťané ukážou, že se distancují od Anderse Breivika. Cože, údiv? Ten pán se ale opravdu zašťiťoval obranou současné Evropy a její křesťanské kultury. A na svědomí má pár desítek mrtvých, nemýlím-li se? Počkejte, žádné milionové demonstrace, papež se neomlouvá… Hrůza. (Zase to vyznívá divně, že? Asi jako tehdy, když člověk uplatní radikální zobecnění a starý dobrý princip kolektivní viny – mimochodem, Němci, pojďte se omluvit za rok 1938… Ne, aha Vám je třicet, to dědeček, nechápete, že? Já vlastně taky ne.) Mimochodem, takový ten drobný detail, největší muslimský stát je… Bingo, Indonésie. Přece všichni se hrozíme indonéských teroristů! Ne? Ale vždyť je jich nejvíc! Ale přece muslimové == teroristé! (Znak „rovná se“ v tomto příkladu odpovídá normě K&C z roku 1978.)

Přečíst celý článek

Trocha neškodného úžasu
(aneb jak smíchat vše se vším a tvářit se vážně)

Něco málo mírného despektu k Respektu
(aneb předplatné a trable s ním)

Když Respekt uvedl svou aplikaci pro Android, byl jsem nadšený. Byla to jedna z věcí, s výhledem ke které jsem si už před delší dobou pořizoval tablet. Aplikace je příjemně použitelná, přitom jednoduchá a elegantní, i co do grafického návrhu. UI se autoři zjevně zabývali důkladně. Potud dobré. Horší situace nastala, když jsem si po čase pořídil tablet nový.

Kapitola I. Aneb jak se dostat k předplatnému?

Aplikace s možností změny používaného zařízení počítá. Dokonce tento postup činí (teoreticky) velice přímočarým. Je deklarováno, že v okamžiku nainstalování aplikace na jiné zařízení bude obsah nově dostupný právě jen na tomto zařízení. Šel jsem o krok dále a aplikaci z předchozího tabletu nejen odinstaloval, ale i uvedl tablet do továrního nastavení (byl dále postoupen jinému uživateli). Aplikace obsahuje velice výmluvné tlačítko s názvem „Obnovit nákupy z jiných zařízení“, které (chvilka napětí) nákupy z jiných zařízení neobnoví.

Kapitola II. Rozrůzněné předplatné

Tady je na místě dodat, že Respekt umožňuje získat předplatné dvěma způsoby: 1) klasicky zakoupením přes Google Play (můj případ, mám, tedy měl jsem, obnovované měsíční předplatné za 150,- Kč); 2) zakoupení přímo přes Respekt a jeho eshop samotný (do aplikace je nutné zadat své, pro web Respektu platné, přihlašovací údaje). Hloupé bylo, že aplikace detekovala pouze předplatné do jakéhosi červencového termínu (což je poněkud nemilé, když ho máte zakoupené až do 13. prosince). Žertovný byl rovněž (mírně zoufalý) pokus o opětovné zakoupení „nového“ předplatného skrze aplikaci (a tedy přes Google Play). Následné hlášení „Tuto položku už vlastníte“ vskutku nemá chybu.

Přečíst celý článek

Něco málo mírného despektu k Respektu
(aneb předplatné a trable s ním)