První rok za mnou
(aneb moje první dojmy z působení v roli učitele)

Takže první rok je za mnou. Myslím tím první rok v reálné praxi učitele, v mém případě na střední průmyslové škole. Asi by to mohl být zajímavý okamžik ke zhodnocení toho, jaká je příprava učitelů v prostředí pedagogické fakulty, jaké je reálné školské prostředí a jaké jsou mýty, které se (ať již z jakýchkoliv důvodů) ke školství váží. V tomto duchu je příspěvěk primárně cílen na ty z Vás, kteří se na profesi učitele teprve připravují.

Studenti jsou zběř

Na tohle téma jsem četl, slyšel a vyrozuměl značné množství děsivých zkazek, vlastně to byl jeden z těch faktorů, u nichž jsem si říkal, jestli mi budoucí dráha učitele vůbec bude stát za to. Můj závěr je poměrně stručný, to jest: ne, nejsou. V naprosté většině jsem se setkal s lidmi, se kterými bylo radost pracovat (samozřejmě tu a tam člověk narazí na studenta, který je, řekněme, rezistivnějšího charakteru, ale to byly naprosté výjimky). Nechci generalizovat, jedná se o můj maximálně subjektivní názor, pouze reflektuji svou zkušenost.

Rodiče Vás zašlapou a potopí

Třeba někde ano, moje zkušenost s rodiči studentů je však poněkud jiná. Do kontaktu s rodiči (nejsem třídní učitel) jsem přišel: a) víceméně omylem (při návštěvě rodiče mého, dost možná nejlepšího, studenta); b) v okamžiku, kdy bylo třeba dodat materiály pro samostudium při dlouhodobější absenci. Nesetkal jsem se se situací, kdy by učitel byl haněn rodičem za špatný výkon svého potomka, naopak přístup byl vždy korektní. Těžko říci, jestli se tento jev váže ke konkrétnímu stupni vzdělávání, ale čistě na základě mnoha mediálních vyjádření by člověk skoro pojal podezření, že typický učitel je divnou uťápnutou rodiči šikanovanou postavou. Není.

Jsou tupí a degenerovaní

Opět kolorit českých médií, co se školství týká. Výsledky maturit jsou, i u nás celorepublikově, snadno dohledatelné a asi nemá smysl je dále rozebírat. Ačkoliv jsem maturitní ročníky neučil, měl jsem možnost se s nimi potkat jako člen maturitní komise. Samozřejmě, člověk tu a tam slyšel několik, řekněme, neortodoxních názorů, ale celkový obraz vnímám veskrze pozitivně. Výsledky (a úroveň znalostí vůbec) odpovídaly tomu, co si u absolventa průmyslovky (sám jím jsem) představuji. a odbočím-li od maturit, tak zvlášť zajímavé byly rozhovory se studenty po/mimo výuku (často velmi inspirativní). Nemůžu si pomoci, ta skepse prostě není na místě.

Zákoník práce pláče

Další věc, které jsem se ve školství z mnoha důvodů obával. Zkazky ohledně přerušování pracovního poměru přes období prázdnin (a další veskrze podobné) ke mně dolehly. Má zkušenost je naštěstí opět pozitivní, takže mohu říci, že (ve středním školství tak, jak jsem ho já poznal) platí: ne, neexistuje. Byť z mnoha důvěryhodných zdrojů vím, že to není standard, stále si nemyslím, že by se jednalo o převažující přístup.

Platy jsou komické

Nemá cenu komentovat, dohledejte si aktuální tabulky a porovnejte je se stavem o pět let zpět. (O schopnosti škol na základě mnoha faktorů ovlivnit osobní ohodnocení nemluvě.)

Pedagogické fakulty nemají úroveň

To přece četl každý, že? Jako absolvent PedF UK jsem krajně zaujatá osoba, ale musím říct jedno. Po absolvování svého studijního oboru jsem nebyl dokonale připraven (naopak, zvlášť v prvních měsících na SŠ jsem musel vyvinout mnoho snahy pro přizpůsobení se zdejším nárokům), stejně tak pomohlo, že mnoho z věcí, které nyní učím, jsou mým dlouholetým koníčkem, ale je tu jedna zásadní věc. Fakulta mě naučila utříbit si nové a stávající vědomosti, strukturovaně myslet, plánovat a organizovat. Vytvořte si, prosím, vlastní názor, za sebe ale tvrdím, že bez studia na PedF, bych byl učitelem… prostě jiným. (I proto velké díky těm, kteří mě na fakultě učili.)

Odborné vzdělávání a Pedagogické fakulty

Zde budu spíše kritický. Není to ani tak záležitostí oborových didaktik, jako mnoha předmětů univerzitního základu, kde jedinnou před(po)kládanou variantou bylo vzdělávání gymnazijní a s tím související kurikurální dokumenty, primárně RVP. Na gymnázia v ČR odchází po absolvování ZŠ menšinová část populace. Nedodážu proto pochopit, proč je výuka v univerzitním základu na PedF UK tak silně zaměřena na RVP G a podobné dokumenty. (Nebo vlastně ano, přeci je jednoduché se zaměřit na jeden celistvý dokument, i když exituje tak velké množsví různorodých RVP pro SOŠ.) Nicméně (ať jsem fér) vždy, kdy jsem tuto námitku vznesl (tj. opakovaně), slouží ke cti dotyčným učitelům, že toto ve výuce reflektovali. i tak ale tvrdím, že zde je rezerva.

Závěr

Když teď, takřka na konci, řeknu, že vedení školy jsem v uplynulém roce zažil jako podporující a racionální, kolegy za přáteské a pomáhající, asi mě budete mít mnozí za nechutného optimistu. Ale tak to prostě vnímám. Zároveň ještě jednou zopakuji, tohle je můj zcela subjektivní názor, pojměte ho, jak uznáte za vhodné. Jestli chci něco sdělit, pak je to fakt, že střední školství nění žádný děsivý strašák (a odborné už vůbec ne). Zároveň chci poděkovat všem kolegům, díky jejichž pomoci jsem tento rok vše zvládnul. Stálo to za to!

První rok za mnou
(aneb moje první dojmy z působení v roli učitele)

One thought on “První rok za mnou
(aneb moje první dojmy z působení v roli učitele)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *